Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Woody Allen: Život je krutý a brutální. Lepší nebude, nikdy a nikde

Exkluzivně   1:12aktualizováno  1:12
Cannes (Od zvláštní zpravodajky iDNES.cz) - Woody Allen je maličký, hubený, vrásčitý a plodný. Každý rok natočí jeden film a každý rok trpí, když má novinářům vysvětlovat, o čem je. "Nemyslím, že by někdo zašel do kina jen proto, že ho do něj pošlu," zoufal si při rozhovoru v Cannes. Extrémně vtipný muž má dvě oblíbená témata: filmy a ženy.

Když Woody Allen mluví, vypadá jako plachý muž, ale dobře ví, že se všichni kolem něj baví. | foto: AP

Svým posledním filmem Půlnoc v Paříži vzkazujete: Odhoďte romantické představy a berte život, jaký je. To je teď váš životní postoj?
Jak člověk stárne, tak nějak přirozeně k tomu dospěje. Život je krutý, brutální, tragický a v neposlední řadě hodně namáhavý. To proto z něj neustále toužíme někam prchnout a je úplně jedno, jestli se přemístíme do romantické Paříže nebo do středověku. Cokoli bude lepší než to, co zrovna máme, říkáme si. Jenže ono to lepší nebude. Nikdy a nikde. Svět je, jaký je.

To nezní zrovna optimisticky.
Já pouze tvrdím, že nostalgie je past. Když člověk vzpomíná, má tendenci vybrat z minulosti jen to hezké, idealizovat si ji.

Takže vy byste se do minulosti nevrátil?
Představa New Yorku nebo Paříže dvacátých let je lákavá, o tom žádná. Krásné šaty, krásné ženy, šampaňské, bohéma, jazz... Idyla! Jenže jakmile odhodíte růžové brýle a dovolíte mozku, aby se zamyslel, uvědomíte si, že zas tak úžasné to nebylo. Ženy umíraly při porodu, nebylo očkování, antibiotika, šířil se syfilis a tuberkulóza. Najednou vám dojde, kolik vymožeností nám nyní ulehčuje život, na čem všem jsme závislí. Takže zaskočit si k Maximovi se Sarah Bernhardtovou na oběd, to ano, ale pak zase honem zpátky do doby, která zná novokain a klimatizaci.

Pět filmů, které mám nejradši

I já měla období, kdy pro mě byl Allen především ta zábavná spermie s ocáskem, popřípadě geniální glosátor Kanta. Asi stárnu. Dojemné postavičky z následující pětice filmů se mi dodnes neokoukaly. Na rozdíl od té spermie.

HOLLYWOOD V KONCÍCH (2002) Nemůžu si pomoct, ale nápad postavit za kameru slepého režiséra, který předstírá, že slepý není, mě prostě baví.

ZLATÉ ČASY RÁDIA (1987) Fellini má 8 1/2, Svěrák Obecnou školu, Allen Zlaté časy rádia. Nostalgie je zkrátka mrcha, Allen má pravdu.

PURPUROVÁ RŮŽE Z KÁHIRY (1985) Vždycky jsem si představovala, jak můj hrdina vystoupí z plátna a jdeme na rande. Asi máme podobné sny.

DANNY ROSE Z BROADWAYE (1984) To jsou moji hrdinové. Smolaře Dannyho Rose miluju. I ten konec, u kterého vždycky pláču.

MANHATTAN (1979) Viděla jsem ho tolikrát! Jenže pak zazní Gershwin, objeví se smutné oči Mariel Hemingwayové a já jsem zase v koncích.

Přesto mám pocit, že ve svých filmech do jiné reality utíkáte často a rád. Děláte to i v životě, když třeba bloumáte městem?
Že bych na procházkách vyloženě snil, to ne. Ale často se mi stává, že když míjím místo, které znám, zahltí mě vzpomínky a okamžitě jsem myšlenkami v minulosti. Hlavou mi běží: tady byl přece kdysi obchod s hračkami. A to mě vrátí do dětství, představuju si, jak jsem si hrál, a nejradši bych si nějakou hračku koupil a šel si hrát znovu. Ale většinou se včas proberu a dojde mi, že jsem skočil na lep nostalgii. A že to moje dětství zase taková idyla nebyla, ba právě naopak, že to byly v podstatě dost bolestivé časy.

Hraje v téhle vaší schopnosti prozřít nějakou roli fakt, že máte děti?
Jakmile se jednou stanete otcem, jste konfrontován s úskalími výchovy a dospívání, což znamená, že neustále řešíte problémy svých dětí. To by probralo snad i Dona Quijota. S dětmi si uvědomíte, kolik věcí už si nemůžete dovolit dělat. Že jste dospělí. A že je třeba žít v přítomnosti a ne v minulosti, protože máte zodpovědnost za někoho dalšího. Takže ano, děti mě v tomhle vrátily na zem víc než cokoli jiného.

Velkou pozornost vzbudilo obsazení Carly Bruni-Sarkozyové do role průvodkyně. Proč jste si ji vybral?
Nadchla mě. Přitom to byla náhoda. Asi před rokem a půl jsme byli se ženou na snídani u Sarkozyových. Nikdy předtím jsme je nepotkali, ale bylo to moc příjemné. Pak vstoupila do místnosti ONA a byla tak nádherná, okouzlující a charizmatická, že jsem ji okamžitě zatoužil mít ve filmu. Bylo mi jasné, že nemá čas točit s námi dva tři měsíce, tak jsem jí navrhl, že pro ni napíšu malou nenáročnou roli, čistě pro radost. A ona souhlasila, prý by to měla aspoň jednou za život zkusit, a navíc pak bude moct říkat vnoučatům, že si zahrála ve filmu.

Jaká je herečka?
V Půlnoci v Paříži neměla moc prostoru, ale troufám si říct, že by i větší roli zvládla s přehledem. Je velmi přirozená a navíc zvyklá na publikum, takže to dopadlo přesně tak, jak jsem očekával: přišla, zahrála a nezklamala. Bulvár psal, že jsem s ní musel udělat milion záběrů, protože se nechytala, ale tak to vůbec nebylo, pracoval jsem s ní úplně stejně jako s kýmkoli jiným. Jeden večer se přišel podívat i její manžel a bylo vidět, jak je na svou ženu hrdý. Mimochodem všechny scény, které jsem pro Carlu napsal, ve filmu zůstaly, nic jsem nevystřihl.

Nebojoval jste s paparazzi? Paní prezidentová na place, to musí být magnet.
Paparazzi se kolem nás motají pořád, kdykoli pracujeme na ulici, jsou tam. Jsem na ně zvyklý. Zažívali jsme to se Scarlett Johanssonovou i s Penélopou Cruzovou, rojili se, i když byl na place "jen" Owen Wilson. U Carly byla výhoda, že jsme měli pronajaté Rodinovo muzeum a tam se nikdo nežádoucí nedostal.

Přiznal jste, že u filmu Půlnoc v Paříži jste měl dlouho jenom název bez obsahu. To se vám stává často?
Často rozhodně ne, obvykle mám naopak příběh a název ne. Tentokrát jsem ale skutečně nevěděl, o čem můj nový film bude, i když už měl jméno. Po pravdě jsem docela rád, že to nakonec dopadlo, jak to dopadlo, taky jsem mohl vymyslet hroznou blbost. (smích)

Woody Allen a Dustin Hoffman

Woody Allen s Dustinem Hoffmanem...

Woody Allen a Scarlett Johansonová - Sólokapr

... a Scarlett Johansonovou (Sólokapr)...

Woody Allen - Konec podle Hollywoodu

... a také v Konci podle Hollywoodu

Co jste dělal, abyste příběh vymyslel?
To, co dělám už léta: zavřel jsem se doma a přemýšlel a přemýšlel, až jsem na to přišel. Naučili mě to v mládí. Začínal jsem totiž psaním televizních show. Vysílaly se živě v sobotu večer, což znamenalo, že jsem každé pondělí přišel do práce a musel něco napsat. Nešlo čekat, až se uráčí dorazit múza, prostě jsem musel něco vyplodit. Tehdy jsem zjistil, co znamená termín vysedět scénář. Věděl jsem, že dokud něco nenapíšu, nebudu smět domů, a tak jsem vysloveně násilím donutil mozek, aby něco vyprodukoval.

Takže Půlnoc v Paříži jste vyseděl?
Přesně tak. Řekl jsem si, že mám hezký název, a teď k němu jenom musím vymyslet děj. Trvalo mi to dlouho, ne týdny, ale spíš měsíce. Lámal jsem si hlavu, co by se v Paříži o půlnoci mohlo dít, ale nic mě nenapadlo. Pak mi hlavou bleskl obraz kočáru, do kterého nastoupíte a odveze vás někam pryč, a líbila se mi představa, že by to "pryč" bylo do dvacátých let. No a pak už se to psalo samo, na Paříž ve dvacátých letech minulého století se nabízí spoustu příběhů.

Proč pro vás bylo tak zásadní, aby se film jmenoval zrovna Půlnoc v Paříži?
Nebylo. Jen jsem chtěl natočit film v Paříži, protože mám to město rád a líbilo se mi, že bych tam strávil pár měsíců. A protože Billy Wilder napsal nádherný film Půlnoc, který se odehrává v Paříži, napadlo mě ta slova spojit a měl jsem titul. Magický titul. Takový by bylo škoda zahodit.

Takhle pragmaticky jste uvažoval?
V podstatě ano. Ale nahrávalo tomu i to, že jsem byl v Ritzu, koukal na Place Vendome, sledoval jsem, jak nějaká dáma vystupuje z taxíku a chvátá do hotelu, a připadalo mi to inspirativní a romantické. Tehdy jsem se rozhodl, že mám báječný název. Zbývalo jen vymyslet ten film.

Woody Allen

Woody Allen, vlastním jménem Allen Stewart Konigsberg, se narodil 1. prosince 1935 v New Yorku. Od šedesátých let napsal, režíroval nebo hrál téměř v padesáti filmech.

Vaši herci si pochvalují, že jim dáváte velkou svobodu. To netrváte na tom, aby říkali přesně to, co jste napsal?
Scénář je jen kus papíru, netesá se do kamene. Ve chvíli, kdy ho dostanou herci, je jejich a mohou si s ním dělat, co uznají za vhodné. Pokud jim něco nesedí, pokud chtějí cokoli dodat nebo změnit, mají volné ruce. Chci, aby byli co nejpřirozenější, aby hráli věrohodně, a to je jediné, co vyžaduju. Pokud si vymyslí vlastní vtip, s radostí je přidám do titulků jako spoluautory.

Ruby je taaak krásná

Do Paříže jste se vydal točit po Londýně a Barceloně, další váš snímek by se měl odehrávat v Římě. To je nějaký dlouhodobý záměr, filmovat v evropských metropolích?
Kdepak záměr, točím tam, kde mi to zaplatí. (smích) Do Londýna jsem jel, protože mi tam nabídli financování filmu, totéž v Paříži i Barceloně. Jsem ochotný pracovat kdekoli, kde mi udělají vhodné podmínky.

Takže může doufat i Praha?
Proč ne? Když mi od vás zavolají, udělám si výlet, abych zjistil, jestli mě Praha osloví a jestli si k ní dokážu představit příběh. A když se k tomu přidají pobídky, nevidím problém. Stejně tak mě láká i Vídeň nebo Stockholm. Vídeň na přelomu století, to je téma, které si o film přímo říká, a o Stockholmu jsem už dokonce uvažoval.

Nějak se mi nechce věřit, že Woody Allen nemůže sehnat peníze na film.
Půlnoc v Paříži jsem měl točit už před pěti lety, dokonce jsme zahájili castingy. Rozpočet byl ale tak vysoký, že jsme to museli vzdát. Věřte mi, všechno je hlavně otázka peněz.

Woody Allen na Pražském hradě (20.12.2008)

Woody Allen na Pražském hradě (20.12. 2008)

Woody Allen s dcerou a Václavem Klausem na Pražském hradě (20.12.2008)

Woody Allen s dcerou a Václavem Klausem (20.12. 2008)

Woody Allen na pražském koncertě (20.12.2008)

Woody Allen na pražském koncertě (20.12. 2008)

Ani doma v New Yorku, kterému děláte celý život reklamu, vám je nedají?
Dají, ale musíte mít scénář, který já nikdy nikomu nedávám, ani hercům – to je o mně známo. A také chtějí vědět, kdo tam bude hrát. Tenhle přístup mi vadí. V Evropě jsou rádi, že k nim přijedete, chovají se mile. Řeknou prostě "vy točíte, my financujeme" a nechají vás. Kdyby v Americe přišli, dali mi kufřík s penězi a odjeli, budu točit tam. Odmítám deseti producentům vysvětlovat, proč jsem obsadil kterou herečku, a už vůbec ne, proč nechci tu jejich.

Hrdina z vašeho pařížského filmu miluje, když prší. Máte to podobně?
V dešti jsou krásná všechna města a Paříž obzvlášť. Déšť je romantický. Ono ale záleží, jaké si to svoje město uděláte vy sama. Paříž jsem znal dlouho jen z amerických filmů, takže to ovlivnilo moje vnímání, chci ji vidět lehce nostalgicky, i když už taková nemusí být. Netočím dokumenty, točím příběhy. Stejně jako jsem ve filmu Manhattan neukazoval New York, jaký v té době byl, ale jak jsem ho viděl, i Paříž ukazuju svýma očima. Proto pracuju zásadně s teplými odstíny - okrová, červená, hnědá. Dnešní filmy se utápějí v chladné modři, ale já o modré herce nestojím.

Do Půlnoci v Paříži jste obsadil první dámu Francie. Máte podobný záměr i u svého chystaného filmu z Říma?
Berlusconiho obsazovat nemíním, ale líbilo by se mi zaangažovat tu jeho mladou prostitutku, Ruby Rubacuori. Je taaak krásná! (rozzáří se) Netuším, jestli umí hrát, viděl jsem jen fotky, ale je tak atraktivní, že by si aspoň nějakou malinkatou roli zasloužila.

Woody Allen na pražském koncertě (20.12.2008)

Woody Allen si zahrál v pražském Kongresovém centru (20.12. 2008)

Takže budou bunga bunga večírky...
Prosím? Aha, tenhle termín v angličtině nemáme. (smích) Víte, ve skutečnosti hledám dost odlišný typ herečky. Hlavní role už mám obsazené, počítám s Robertem Benignim i Penélopou Cruzovou. Scénář je hotový, začínáme 18. června. Ale ta Ruby není špatný nápad. Zkusím zavolat lidem z castingu, aby ji oslovili.

Slyšela jsem, že budete točit i ve felliniovských ateliérech Cinecittá. Znamená to pro vás něco mimořádného?
Vím, že se to psalo, ale jsou to šumy, v Cinecittá nic neplánuju. Nicméně možná tam skončíme: chtěl jsem udělat záběr z Vatikánu, ale to prý není možné a v Cinecittá mají mít jeho repliku.

Knihy mě nebaví

Točíte jeden film ročně už téměř půl století. Dovedete si představit, že jednou přestanete? Že byste třeba jen psal knížky?
Ne. Filmů bych se nikdy nevzdal, patřím k nim, jsou moje láska. Já jsem víc komediant než intelektuál. Ani za umělce jsem se nikdy nepovažoval, neodvážil bych se stavět vedle takových mistrů, jako byl Fellini nebo třeba Picasso.

Allen a vztahy

Woody Allen se ženou Soon Soon Yi

Woody Allen se ženou Soon Yi

Woody Allen byl třikrát ženatý. Naposledy si v roce 1997 vzal Soon-Yi Previn, adoptivní dceru Mii Farrowové, s níž sám léta žil. Allen a Soon-Yi, která je o 35 let mladší, adoptovali dvě děti.

Ale píšete rád a dobře.
Píšu tak, jak mě to naučili kdysi v televizi, bavím lidi. I když mi to málokdo věří, nejsem vyznavač vysoké literatury, knihy mě v podstatě nikdy moc nezajímaly.

To se mi nějak nechce věřit!
Když jsem byl mladý, nečetl jsem vůbec. Chodil jsem místo toho do kina. Všichni moji hrdinové pocházejí z filmů. Číst jsem začal, až když jsem byl starší, ale jen komiksy. I teď čtu, abych přežil, žádná kniha mi nedá tolik radosti jako film.

Kde se tedy vzala vaše image intelektuála z New Yorku?
Já i mí přátelé jsme velmi ovlivněni evropským a asijským filmem, odjakživa jsme k němu obdivně vzhlíželi. Bylo to něco, co jsme neznali a co bylo v Americe nové, výlučné. Bergman, Forman, ale třeba i Kurosawa nám ukázali, že filmař může být i umělec. I když já se, jak už jsem řekl, za umělce nepovažuju, jsem jen filmař, který má trochu talentu a hodně štěstí.

Baví vás natáčet pokaždé v jiné zemi?
Má to své výhody i nevýhody. Baví mě poznávat nová místa a nové lidi, slyšet jiné jazyky. Ale doma je doma. Teď jsou přede mnou tři měsíce v Římě, což znamená, že nebudu mít svou báječnou newyorskou sprchu, ale jen tu divnou hotelovou hadici. A co je ještě horší – přijdu o dost baseballových zápasů. Za dobrý film to ale stojí.





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Upoutávka k seriálu Až po uši 2
VIDEO: Hřebejkův seriál Až po uši 2 se vydá na horské svahy

Všichni se hledají – a občas se najdou v cizí posteli, prozrazuje druhá série komediálního seriálu Jana Hřebejka Až po uši, který nasadí HBO 12. listopadu....  celý článek

Hana Vagnerová a Adam Mišík ve filmu Bajkeři
RECENZE: Výchovní Bajkeři mají blíž k Vinařům než k Snowboarďákům

Fakt, že Snowboarďáci byli jen jedni, platí po premiéře filmu Bajkeři dvojnásob. Nová komedie o teenagerech totiž neví, koho má bavit.  celý článek

Trailer k filmu Milada
PRVNÍ DOJMY: Jistěže, Milada Horáková byla statečná. Ale co dál?

Pravda vítězí, stojí v závěrečných titulcích filmu Milada, věnovaného Miladě Horákové a „všem bojovníkům za svobodu“. Jan Masaryk, který se v něm také mihne, k...  celý článek

Hledáte maminku v okolí na společné aktivity?
Hledáte maminku v okolí na společné aktivity?

Tyhle maminky na eMimino.cz jsou na tom stejně.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.