"Myšlenka stvořit takové internetové stránky přišla se čtvrtým dílem knihy Zapomenutých, který začal Ivan Wernisch připravovat v podstatě, ještě než vyšel díl třetí, tedy Quodlibet. Bylo nám oběma jasné, že kniha nespatří světlo světa dřív než za tři roky, a dohodli jsme se, že ji budeme chystat tak trochu v přímém přenosu. Odtud už byl k ideji webových stránek Zapomenutých jen krůček," vysvětluje důvody vzniku básnické odnože na webu www.martinreiner.cz nakladatel a spisovatel.
Každý týden přibývají další
Stránky vznikaly jen dva měsíce, předtím se však rodila koncepce. "Ivan Wernisch nějakou dobu vybíral ze tří vydaných svazků Zapomenutých básníků autory a ještě předtím nějakých čtyřicet let sbíral materiál," usmívá se Reiner. Právě rozhovor s Wernischem o jeho fascinaci neznámými autory české poezie stránky otevírá.
"V roce1966 mi Josef Palivec věnoval několik ročníků Moderní revue a upozornil mě na jména, která jsem do té doby neznal: Jaromír Borecký, Karel Babánek, Louis Křikava, Adolf Racek, Vladimír Houdek," vzpomíná Wernisch.
"Namátkou jsem vzal jeden sešit, zalistoval v něm a vstoupil rovnou do úžasného pralesa. Byl to Prales od Jana Opolského. Takhle začalo mé bloudění." Stránky obsahují několik stovek jmen – podle Wernische je počet zapomenutých básníků nekonečný – a mnoho jejich básní. A každý týden přibývají další.
