Michal Šanda, Milan Ohnisko a Ivan Wernisch při křtu své sbírky Býkárna

Michal Šanda, Milan Ohnisko a Ivan Wernisch při křtu své sbírky Býkárna | foto: Petr Kotyk/Druhé město

Wernisch a spol. vymysleli pěknou Býkárnu

Tři z předních českých básníků Ivan Wernisch, Milan Ohnisko a Michal Šanda napsali společnou sbírku, nazvanou příznačně Býkárna.

"To bylo tak. Pod hodinami potkal Michal Šanda Milana Ohniska. Michal Šanda sejmul klobouk s hlavy a pravil: ´Majoucta, pane Ohnisko. Mohu se vám zdůvěřit s čímisi delikátním?´ ´Račte,´ odvětil Milan Ohnisko.

Michal Šanda tedy pokračoval: ´Už mne nebaví být Michalem Šandou.´ ´Nápodobně,´ odvětil s cíchami do prádelny kvapísí Ivan Wernisch. ´Ani mne už nebaví být Ivanem Wernischem.´ ´Což teprve mne Milanem Ohniskem!´ vzkřikl Milan Ohnisko."

Toto je jedna ze situací, uvedených v úvodu knihy jako okamžik zrodu myšlenky tří básníků napsat společnou sbírku. Jako pravděpodobnější se ovšem jeví zde též uvedená výpověď údajné Drahomíry H.

Ta pravila: "To vůbec takhle nebylo. Ti tři otrapové seděli na lavičce u nás ve dvorku. Těžko říct, kdo to řekl, ale že prý ho nebaví vůbec být. Hlavami pokývali. Potom ten zkraje sedící vlevo navrhl: Napišme si pro obveselení nějakou bejkárnu."

A protože knihu vydalo nakladatelství Druhé město, sídlící v Brně, a protože jeden ze tří účastníků tohoto "básnického happeningu", Milan Ohnisko, je Brňan, kniha nakonec nenese název v pražském, nýbrž úzkostlivě spisovném a tudíž "brněnštinou" zavánějícím tvaru Býkárna.

Těžko odhadnout, jak práce na sbírce probíhala, zda každý z básníků dodal svoje texty a celé trio z nich posléze vybíralo, či zda se všichni tři podíleli už na samotné tvorbě. Jisté je jedno: kniha do značné míry nese pečeť rukopisu Ivana Wernische, kterého se dopracoval ve svých posledních sbírkách.

Možná proto, že v "autorském kolektivu" je Wernisch de facto klasikem (narodil se roku 1942), jeho dva kolegové (oba 1965) jak se zdá poněkud ustoupili do pozadí.

Vesměs krátké a velmi krátké texty se pohybují převážně v rovině nonsensu (Ezra Pound je pokecanej/No jo/Jíst po jídle se nemá), slovních hříček (Vyšší ořech/vyšší nut/vždy jest nějak/vyšinut), případně, resp. nejčastěji, kombinace obojího (Vrchní intendant/nebyl žádný Kant/Nebyl ani Husserl/občas si i userl).

Básnění v Býkárně je skutečně především zábavné. Ostatně, při těsně předvánočním křtu knihy se publikum recitaci jednotlivých básní ústy brněnského muzikanta a herce Martina Dohnala místy smálo až nezřízeně.

Milan Ohnisko, Michal Šanda, Ivan Wernisch - Býkárna
Druhé město, 84 stran