Jakápak prdel
Wernisch a Šanda nejsou jen kumpáni ze stolních společností českých literátů v Týnské kavárně, která knížečku Jakápak prdel vydala společně s nakladatelstvím Druhé město, ale i podobně naladění autoři.
Oba mají rádi nejrůznější bizarnosti, které vtělují jak do vlastní tvorby, tak do svých editorských prací. Viz Wernischova opulentní série výborů „zapomenutých, opomíjených a zavrhovaných“ autorů (více zde) či Šandova probírka antikvárních krabic Špacírkou přes čenich! (více zde).
Jakápak prdel není první přímá spolupráce Ivana Wernische s Michalem Šandou. Oba autoři se sešli v roce 2006 ještě s Milanem Ohniskem ve společné sbírce Býkárna (více zde). Tentokrát však básní jen výjimečně.
A co tedy dělají? Kdyby to nemělo těžko smazatelný negativní přídech, nejpřesnější by bylo říci, že tlachají.
Michal Šanda, Milan Ohnisko a Ivan Wernisch při křtu své sbírky Býkárna
Vlastně si vzájemně „pinkají“ (bez označení, kdo je autorem kterého příspěvku, které málokdy přesahují délku standardního e-mailu a mnohé by se vešly i do jedné esemesky) různé nápady, zážitky, sny, vzpomínky, historky, ba i kulinářské recepty.
Vášnivý rybář Šanda píše zážitky od vody, Wernisch jako starší pamětník sahá občas hlouběji do minulosti.
Jediné stálé téma, které se průběžně táhne celou ani ne osmdesátistránkovou knížkou, je dotváření loutkové hry s Kašpárkem. Začíná vcelku nevinně, postupně se z ní vyvine dadaistická skrumáž nápadů.
Autoři plánují, že by ji mohl režírovat J. A. Pitínský a „pro upoutání pozornosti“ by rádi obsadili herce Donutila. „A kdyby se panu Donutilovi v naší hře nechtělo hrát, mohlo by se na jeviště postavit kanape, někam stranou, aby do něj ostatní herci nevráželi, a na tom kanapi by si ten velký herec mohl jen tak zdřímnout.“
Ivan Diviš (vlevo) s básníkem Ivanem Wernischem
Groteskno a ironie až sarkasmus jsou ostatně základním kořením knížky. V řadě historek se objevují známí čeští spisovatelé – Bohdan Chlíbec, Emil Hakl, I. M. Jirous, Josef Hiršal nebo Bohumila Grögerová.
Některé z nich nemají daleko ke slavným literárním anekdotám Daniila Charmse. Třeba ty o básníku Ivanu Divišovi a jeho holi opatřené na konci hřebem proti náledí. V rukou jurodivého génia se měnila v nebezpečnou zbraň.
