Co si dnes běžní Francouzi představí pod českou kulturou?
Maximálně Smetanu a Dvořáka. O Kafkovi vědí, že byl z Prahy. Formana považují za Američana, Kunderu za Francouze. A vybaví si, že Martina Navrátilová už tenis nehraje; tím to končí. Pro začátek se musíme snažit, aby každý Francouz věděl aspoň to, že Praha je hlavní město České republiky, která chce vstoupit do Evropské unie. A můžeme se pyšnit, že v rozhlasových stanicích vážné hudby znají nejen naše skladatele-klasiky, ale i některé současné interprety.
Máme vůbec šanci prorazit v Paříži, světovém kotli kultur, když ta naše - na rozdíl třeba od asijských - ani není teď v módě?
Neřekl bych, že Francie podléhá vyloženě módním vlnám národních kultur, spíše sem jednotlivé vlivy vnášejí přistěhovalecké vlny, a vedle těch z Asie je česká stopa téměř neviditelná. Sama Paříž je skutečně zahlcena svou vlastní i tou importovanou kulturou, proto je lepší dobývat ji nepřímo, obchvatem přes kraje. České centrum by mělo být základnou, odkud budeme vyrážet do měst, kde jsou na cizí kulturu mnohem víc nažhaveni, a zpětně už s ostruhami z regionů "slavně vtáhneme" do Paříže.
Nebudete jako filmař nadržovat kinu a pomíjet třeba divadlo?
Ovšemže ne, jednal jsem s ředitelem divadla v Nancy, kde mají důležitý divadelní festival, že jim nabídneme zajímavé české soubory, domlouvá se další turné bratří Formanů. Ideální pro výměnnou prezentaci je hudba, nezná jazykovou bariéru; mám na mysli i pop. Svátek hudby je ve Francii ohromně populární, žije jím celá země - až moc, když na témže chodníku hraje šest kapel. V každém oboru bychom však chtěli vycházet z oné vzájemnosti: třeba keramik Jiří Pošva přiveze speciální kolekci na téma Žena a některý jeho francouzský kolega vystaví podobné věci v Praze. Podobné projekty promýšlíme také s fotografy, nakladateli...
Ale jsou-li Francouzi kulturou zasyceni, jak je získáte?
Začnu kulturou stolu: pokusím se otevřít českou hospodu. České centrum sídlí v Latinské čtvrti hned vedle výtvarné akademie, ve čtvrti plné kavárniček, a tohle by taky měla vlastně být spíš kavárna než hospoda. V jejích prostorách by se konaly výstavy, byly by tu k mání české noviny, knihy, nahrávky - a dobré plzeňské pivo.
A české víno by ve Francii neuspělo?
S kvalitním bílým vínem problém není, ovšem ve Francii se pije spíše červené, a to se u nás hledá hůř. Mým snem je, aby se na každé vernisáži v našem středisku mohlo podávat české víno. Z Francie k nám réva přišla, kruh vzájemnosti by se tak uzavřel.
Maximálně Smetanu a Dvořáka. O Kafkovi vědí, že byl z Prahy. Formana považují za Američana, Kunderu za Francouze. A vybaví si, že Martina Navrátilová už tenis nehraje; tím to končí. Pro začátek se musíme snažit, aby každý Francouz věděl aspoň to, že Praha je hlavní město České republiky, která chce vstoupit do Evropské unie. A můžeme se pyšnit, že v rozhlasových stanicích vážné hudby znají nejen naše skladatele-klasiky, ale i některé současné interprety.
Máme vůbec šanci prorazit v Paříži, světovém kotli kultur, když ta naše - na rozdíl třeba od asijských - ani není teď v módě?
Neřekl bych, že Francie podléhá vyloženě módním vlnám národních kultur, spíše sem jednotlivé vlivy vnášejí přistěhovalecké vlny, a vedle těch z Asie je česká stopa téměř neviditelná. Sama Paříž je skutečně zahlcena svou vlastní i tou importovanou kulturou, proto je lepší dobývat ji nepřímo, obchvatem přes kraje. České centrum by mělo být základnou, odkud budeme vyrážet do měst, kde jsou na cizí kulturu mnohem víc nažhaveni, a zpětně už s ostruhami z regionů "slavně vtáhneme" do Paříže.
Nebudete jako filmař nadržovat kinu a pomíjet třeba divadlo?
Ovšemže ne, jednal jsem s ředitelem divadla v Nancy, kde mají důležitý divadelní festival, že jim nabídneme zajímavé české soubory, domlouvá se další turné bratří Formanů. Ideální pro výměnnou prezentaci je hudba, nezná jazykovou bariéru; mám na mysli i pop. Svátek hudby je ve Francii ohromně populární, žije jím celá země - až moc, když na témže chodníku hraje šest kapel. V každém oboru bychom však chtěli vycházet z oné vzájemnosti: třeba keramik Jiří Pošva přiveze speciální kolekci na téma Žena a některý jeho francouzský kolega vystaví podobné věci v Praze. Podobné projekty promýšlíme také s fotografy, nakladateli...
Ale jsou-li Francouzi kulturou zasyceni, jak je získáte?
Začnu kulturou stolu: pokusím se otevřít českou hospodu. České centrum sídlí v Latinské čtvrti hned vedle výtvarné akademie, ve čtvrti plné kavárniček, a tohle by taky měla vlastně být spíš kavárna než hospoda. V jejích prostorách by se konaly výstavy, byly by tu k mání české noviny, knihy, nahrávky - a dobré plzeňské pivo.
A české víno by ve Francii neuspělo?
S kvalitním bílým vínem problém není, ovšem ve Francii se pije spíše červené, a to se u nás hledá hůř. Mým snem je, aby se na každé vernisáži v našem středisku mohlo podávat české víno. Z Francie k nám réva přišla, kruh vzájemnosti by se tak uzavřel.
