Scenárista Alan Moore společně s kreslířem Davem Gibbonsem v roce 1984 vydali Watchmen coby dílo, dekonstruující dosavadní postuláty komiksového žánru, v lecčems si z nich jaksi mimoběžně utahující a každopádně zavádějící zcela nová pravidla stavby příběhu a zejména konstrukce postav. K obojímu se od té doby odkazují zástupy dalších tvůrců.
O autorovi
|
Slávu Alana Moorea (1953) založily jeho první grafické romány V jako vendeta a Bažináč. Kromě Strážců patří mezi jeho nejvýznamnější díla komiksy Z pekla a tři svazky Ligy výjimečných. Jeho zatím posledním počinem jsou Ztracené dívky, komiks, v němž tři hrdinky viktoriánských románů mimo jiné řeší otázku, do jaké míry může být pornografie uměním..."Představte si, jak Old Shatterhand přivede dceru náčelníka Apačů do jiného stavu, vše cynicky zapře a vysměje se jí. Představte si, jak se dospělému Mirku Dušínovi za války vrazí mravnost do hlavy tak, že se stane dozorcem v lágru. Zkrátka vyberte si jakoukoli čirou žánrovou studánku naivní dobrodružnosti a černobílosti, a pak do ní dusněte bagančetem. Tím získáte aspoň základní představu, co v roce 1984 provedl Alan Moore s komiksem." To napsal v souvislosti s prvním českým vydáním Watchmen přední český odborník na komiksy a překladatel Richard Podaný.
Rok 1984 byl ostatně pro dějiny žánru zásadní hned dvojmo - v témže roce totiž Frank Miller navázal na starou batmanovskou sérii a zcela ji překopal podle své vize v titulu Návrat temného rytíře. V dějinách má tak "orwellovský rok" pro fanoušky komiksu význam jakéhosi "bodu nula", od kterého se odvíjí nový pohled na superhrdinský žánr a vedou se neustálé spory, zda význam Mooreova nebo Millerova díla je zásadnější.
Moore ve Strážcích na pozadí kulis studené války přichází s novým typem superhrdinů, kteří sice mají neobyčejné schopnosti, které jim umožňují nabývat velké moci, nejedná se však o žádné zplozence nebe ani pekla, nýbrž lidi z masa a kostí, se všemi jejich problémy, pochybnostmi i fyzickými limity.
filmoví Strážci zůstali věrní komiksuČtěte recenzi zfilmovaných Watchmen |
Alfou a omegou vrstevnatého Mooreaova příběhu je samozřejmě boj s nespravedlností, ovšem jakýmsi mottem celého díla je sentence římského klasika Iuvenalise "Kdo bude střežit strážce", tedy téma jednoznačně více než nadčasové. Ve Strážcích ostatně nejsou - stejně jako v životě - stoprocentně kladní a často ani stoprocentně záporní hrdinové.
Strážci ovšem nezměnili pravidla pouze uvnitř specializované komiksové komunity. Byli jedním z prvních děl, která minimálně po formální a stavebné stránce rehabilitovala tento žánr i v očích těch čtenářů, kteří do té doby považovali "kreslené seriály" za infantilní kýč. Výrazný zásah na cestě komiksu za zrovnoprávněním s klasickou literaturou už Alanu Mooreovi nikdo neodpáře.
Alan Moore, Dave Gibbons: Watchmen/Strážci
vyd. BB/art a Crew, 2. vydání, 416 stran
