Andy Warhol: Od A k b a zase zpátky
Kniha nese v češtině podtitul Filosofie Andyho Warhola, zatímco v anglickém originále jde o první část názvu. Jako by se zdejší vydavatelství slova „filozofie“ v názvu bálo. V tomto případě však rozhodně nemusí. Warhol žádný profesionální myslitel nebyl, přestože na všechno, co jej obklopovalo, měl svůj názor. Velmi často svérázný, stejně jako byl svérázný jeho život i umělecká tvorba.
Ať už máme na mysli výtvarnou činnost, natáčení filmů nebo funkci šedé eminence v dalších oborech, které sice prakticky neovládal, možná jim ani příliš teoreticky nerozuměl, ale rozhodně měl jasnou vizi, k jejímuž naplnění vedl svoje ovečky. Řeč je samozřejmě hlavně o hudbě a začátcích Velvet Underground.
Oblečena do zlaté
Kniha Od A k B a zase zpátky už jednou česky vyšla, v roce 1990, ovšem v tehdejší nadprodukci poměrně zapadla. Stačila však inspirovat pardubické divadelníky, kteří kvůli jejímu zdramatizování založili Divadlo najt a s inscenací slavili od roku 2013 slušný úspěch na nejrůznějších přehlídkách.
Aktuální vydání z nakladatelství Argo se může pochlubit nejen novým překladem Petra Eliáše, ale především stylovou zlatou obálkou a dalšími výtvarnými prvky Michala Cihláře, asi největšího Warholova obdivovatele ze známých českých výtvarníků.
Všechny obrazy stejné
Je fakt, že osobnost Andyho Warhola zajišťuje bizarní počtení. Umělec vypráví zběžně o událostech a dojmech z celého svého života (“Když zavzpomínám na středoškolská léta, vybavuju si jen dlouhé cesty do školy, pěšky skrz československé ghetto, na šňůrách rozvěšené šátky a kombinézy.“) a přemýšlí o věcech, které jej provázejí.
Láska, sex, umění, peníze, úspěch. Krása a smrt. K tomu všemu má co říct prostřednictvím vlastních zážitků i čtenářsky vděčných aforistických úvah.
„Podle mě by všechny obrazy měly být stejně velké a barevné, aby byly snadno zaměnitelné a nikdo si nemyslel, že namaloval něco lepšího nebo horšího. A jestli to jediné ‚mistrovské dílo‘ je dobré, jsou dobrá všechna. Kromě toho, i když se motivy liší, maluje se pořád tentýž obraz,“ píše kupodivu umělec, jehož rozhodně není nutno podezřívat z přehnané skromnosti.
