V prvních letech pobytu v New Yorku byla jeho tvorba inspirována směsí vlivů pouliční kultury a klubové scény. Haring cítil tu energii, která v New Yorku byla a pokoušel se ji zachytit i na svých obrazech. Všechny jeho postavičky jako by byly neustále v pohybu, vše jako by stále pulsovalo. Z této doby pocházejí asi jeho nejznámější kresby štěkajících psů, DJů a breakujících postaviček.
Přibližně kolem roku 1984 začal tvořit složitější a velmi zběsilé popartové variace neoexpresionismu. Vedle toho se stále věnoval veřejné pouliční malbě, mnohé z jeho kreseb byly určeny dětem a jasnou obrazovou řečí hlásaly do světa Haringova poselství. Asi nejznámějším takovým dílem je Crack is Wack (Crack je svinstvo) na rohu Druhé Avenue a 128. ulice v New Yorku. V posledních letech svého života tvořil Haring, vědom si své blížící se smrti, velmi angažované a varující kresby, kterými se vyrovnával s tragickým osudem HIV-pozitivního.
Haring nebyl nikdy s tím, co vytvořil, spokojen do té míry, aby se již nesnažil jít někam dál. Neexistoval pro něj povrch nebo medium, které by nemohl pokrýt svými výtvory. Panely v metru, billboardy a zdi mu časem přestávaly stačit. Začal tedy vytvářet skulptury, které sloužily jako podklad pro další kresbu. V neposlední řadě používal jako plátno také lidské tělo. Své první a nejslavnější bodypainting vytvořil ve spolupráci s fotografem Tseng Kwong Chiem a choreografem Billem Jonesem. Svá díla zvěčnil i na západní straně Berlínské zdi, na horkovzdušných balónech, autech, nábytku, policejních zátarasech, lampách veřejného osvětlení, zdech dětské nemocnice...
Haring vycházel z dědictví Pop-artu, přidal do něho kulturu ulice a nejrůznější součásti popkultury osmdesátých let a vše, co touto dobou hýbalo: vesmírné lety, atomové elektrárny, hip-hop, disko, sex, drogy, televizi.
"Vidím sebe jako produkt doby vesmírných letů, nejen proto, že jsem se narodil v roce, kdy byl poprvé člověk vystřelen do vesmíru, ale také protože jsem vyrostl s komiksy Walta Disneyho."
 DJ, 1983 |
 Bez názvu, 1982. |
 Socha svobody, 1982 |
 Svatý Šebestián, 1984 |
 Opičí puzzle, 1988 |
 Bez názvu (pro Jamese Ensora) I., 1989. |
 Bez názvu (pro Jamese Ensora) II., 1989. |
