V překladu vyšla publikace Herberta Genzmera Dalí - Gala, pojednávající o Dalího osudovém vztahu s jeho celoživotní múzou. Podobně koncipovaná byla kniha Iana Gibsona Lorca - Dalí: Marná láska, jež si všímá stýkání a potýkání dvou velikánů surrealistického hnutí.
V závěru roku pak pražský BB/art vydal rovněž Gibsonovu knihu Život Salvadora Dalího, která je dosud nejobsáhlejším pohledem na tohoto kontroverzního umělce dvacátého století. Gibsonem sepsaný svazek v originále vyšel v roce 1997.
Čítá sedm set stran, celých sto stránek přitom tvoří poznámkový aparát. Kniha vzbudila mezi Dalího interprety velkou pozornost. Gibson v ní totiž k Dalímu přistupuje s pokorou, nicméně nevynechává jedinou příležitost, aby upozornil na jeho četné prohřešky umělecké a morální.
K vytvoření monumentální biografie inspirovalo Gibsona jeho jediné setkání s Dalím v roce 1986. Tehdy mu umírající kmet prozradil, že jeho láska s Lorkou nebyla pouze platonická, ale i fyzická.
Tohle odhalení Gibsona přivedlo k deset let trvajícímu bádání v dalších nevyjasněných zákoutích Dalího osudů. Pozoruhodný je především jeho popis diskutabilního období po roce 1940, kdy malíř zavítal do USA.
"Poté, co Dalí v roce 1940 odcestoval do Ameriky, jeho dílo začalo být čím dál tím víc banální, stále více se opakoval, jakkoli si tenkrát někteří lidé mysleli něco jiného," píše Gibson.
Začátek úpadku v Dalího díle spatřuje ve 40. letech, kdy se malíř vrhl do komerčních reklam na oleje, punčochy a parfémy, k nimž podle Gibsona využíval "staré surrealistické banality".
Myslí tím umělcovo populární zobrazování "měkkých" hodinek, nekonečných pláží, útesů či malých postav v dálce. Gibson kritizuje především Dalího "mystické" období, jež začalo v roce 1950.
"Jeho mysticismus, nukleární nebo jakýkoli jiný, neznamenal nic víc než efektní podfuk," tvrdí Gibson a dokládá, že Dalímu šlo pouze o vytváření "nejoblíbenějších" obrazů na světě, za něž by dostal co nejvíc peněz.
Závěrečné dvě kapitoly Života Salvadora Dalího Gibson symbolicky nazval Úpadek a Pád. V jeho pohledu se od roku 1974 Dalí mění v démonický stroj na peníze, který horentní sumy vydělává i neetickým signováním desítek tisíc prázdných litografických papírů.
Ve stejné době navíc kníratý umělec veřejně podporoval diktátora Franka. "Svoboda je sračka, a proto země, ve kterých je moc svobody, krachují," hřímal Dalí, zatímco se od Španělska odvracel demokratický svět.
Gibsonovým cílem však nebylo Dalího obviňovat, nýbrž z jeho díla i života vyzdvihnout to neochvějně kvalitní. Tím jsou podle něj postoje a tvorba z let 1926-1938, kdy Dalí patřil k předním světovým surrealistům.
Tehdejší díla Gibson označuje za "obrazy děsu, duševní nevyrovnanosti a sexuálního odcizení, jaké žádný malíř nikdy nenamaloval". Tohle poselství obrazů tu podle něj zůstane i přes všechn y pochybnosti o jejich autorovi.
