Česko-vietnamská spisovatelka Lan Pham Thi získala Literární cenu Knižního klubu za příběh Bílej kůň, žlutej drak.

Česko-vietnamská spisovatelka Lan Pham Thi získala Literární cenu Knižního klubu za příběh Bílej kůň, žlutej drak. | foto: Archiv spisovatelky

Vzít si Čecha, máma mě přerazí, říká oceněná česko-vietnamská autorka

  • 51
Devatenáctiletá česko-vietnamská spisovatelka Lan Pham Thi si v úterý měla převzít Literární cenu Knižního klubu. S příběhem Bílej kůň, žlutej drak o rozporuplném vztahu Vietnamců a Čechů se stala nejmladší vítězkou ve čtrnáctileté historii této soutěže. Vše je ale jinak.

Vietnamští rodiče spisovatelky se právě stěhují do Spojených států a ona tam pro ně zařizuje formality. Podle informací nakladatelství se obává, že nakonec nebude ani tak důležitá její kniha, ale okolnost, že je Vietnamka, která umí česky. Nechce být "manekýnkou z džungle". O tom však v rozhovoru mluvit nechtěla.

Čekala jste, že vyhrajete?
Rukopis knížky jsem poslala do soutěže loni na konci roku, než jsem odlétala na univerzitu do Malajsie. A kvůli výhře to nebylo. Chtěla jsem se jednoduše o knížce s někým poradit. Jak psát, na co si dát pozor. Zpráva o vítězství, která mi přišla na jaře, mě docela dostala.

Česko-vietnamská spisovatelka Lan Pham ThiVietnamští hrdinové se ve vaší knize často setkávají s českým rasismem. Píšete z vlastní zkušenosti?
Časy se mění. Češi si na Vietnamce docela zvykli, oceňují, jak jsou Vietnamci pracovití. Že mají otevřené obchody v neděli v sedm hodin ráno. Problém rasismu byl dříve daleko větší. Když tady Vietnamci pracovali pouze jako dělníci v továrnách a když si otevírali první krámky. Znám to už jen z doslechu. Část knížky, která podobné věci ukazuje, je tedy spíše výletem do nedávné historie. Naštěstí. Hlavním problémem dnes není rasismus, ale šikana ze strany úředníků. O úplatky si úředníci říkají opravdu často. Jenže Vietnamci to už berou jako samozřejmost. Ptala jsem se na to táty. Divil se, že já se divím.

Máte vůbec Čechy ráda?
Vždyť jsem se v Čechách narodila. To bych nemohla mít ráda sama sebe!

Mají Češi a Vietnamci něco společného?
Víte, že mají docela podobný smysl pro humor? Čech i Vietnamec milují ne úplně zlou legraci, ale aby přitom někdo cizí vypadal jako pěkný hlupák. To je pro oba stejné potěšení! Ale zásadně se liší v pohledu na fungovaní rodiny. Maminka mi pořád říká, že jestli si vezmu Čecha, tak mě přerazí. V rámci výchovy mě poslala ke strejdovi, abych mu pomáhala za barem. "Poslouchej ty chlapy, co tam chodí. Dají si dva panáky a hned ti řeknou, že jsou rozvedení a že je Češky nechápou." V tom měla maminka pravdu: Vietnamci o rodinu víc bojují. To už musí být velký problém, aby se Vietnamec rozvedl, rodina drží hodně při sobě.

Chcete románem ve vztahu Čechů a Vietnamců něco změnit?
Na změnu musí být dva. Čechovi je Vietnamec ukradený, domů si ho na večeři nepozve. Ale myslíte si, že naopak Vietnamec pozve Čecha na nějakou domácí slavnost? Ani omylem! Dokonce ani dobrého známého. Češi i Vietnamci si žijí po svém. A to jedna knížka nezmění.

Česko-vietnamská spisovatelka Lan Pham ThiPrý chce vaše rodina opustit Česko. Je to i vaše přání?
V tom mám jasno. Do Vietnamu budu jezdit na dovolenou, pracovat budu nevím kde. Ale domů budu jezdit vždycky do Chebu. Naši sice teď chtějí pracovat v Americe, ale oni se vrátí. Navíc bratr je ještě větší Čech než já a ten je ukecá.

Jak na knížku reagovala rodina?
Našim jsem knížku poslala mailem z Malajsie, když jsem věděla, že dostala cenu. Táta mi ji nakonec i pochválil, maminka napsala nějaké připomínky. Nejhezčí mail jsem měla od bratra, který vypsal z knížky všechna neslušná vietnamská slova a požádal mě, abych mu je vysvětlila.

Co znamená vaše jméno v češtině?
Lan znamená Orchidej. Je celkem běžné, ale mám ho ráda. Nezačíná na písmenko H, takže jsem pro Čechy Lenka, a ne Hanka, jako většina Vietnamek...