Ten posloužil jako předloha Deana Moriartyho, hlavní postavy Kerouakova románu Na cestě. V inscenaci vedle Neala (David Novotný) vystupují legendy Jack Kerouac v razantním podání Marka Taclíka, Allen Ginsberg, kterého ztvárňuje jemný Jaroslav Plesl, William Burroughs, jemuž až groteskní sebeironii vtiskl Ivan Trojan a další ze slavné plejády spisovatelů, kteří v mnohém předznamenali éru hippies.
Tománek je sleduje v dobách mladických nejistot a tápání, kdy si nevědí rady se svými životy, se svou sexualitou, sami se sebou. Inscenace je sledem mnoha historek, které zaznamenali ve svých dílech či memoárech.
Vše se odehrává v jediném pokoji. Tam se spisovatelé a jejich milenky setkávají, pijí, diskutují. První část je zachycuje jako prosťáčky, kteří žijí ze dne na den, od lahve k lahvi, od jedné soulože - heterosexuální i homosexuální - k druhé. V druhé části inscenace pak sledujeme jejich tragické životní konce a vystřízlivění z naivních představ o životě jako jednom velkém mejdanu.
Karel Tománek až příliš opomíjí, že vedle bizarnosti a divokosti tyto osoby spojovala vášeň k jazzu a psaní. Divák téměř nepozná, že jde o spisovatele, kteří vedle pití a milování stále píší, zajímají se o filozofii. V jistém smyslu tedy spíše než dokument sledujeme Tománkův a Krobotův pohled, jejich čtenářské zážitky z beatnické literatury.
Proč ne? Pak ale měli být odvážnější, nedržet se tak reálných předobrazů a vytvořit pevnější tvar. Scéna nedokonaného oběšení Ginsberga a Burroughse či závěr, kdy Kerouac uléhá vedle své matky, jsou silnými obrazy zoufalství a konce beatniků, současně jsou však příliš náhlé, než aby zapůsobily jako tragická mementa této fascinující generace.
Devízou inscenace jsou všichni zúčastnění herci. Dokazují, že Dejvické divadlo má nejkvalitnější soubor mladé a střední generace u nás. Vedle jmenovaných upozorňuji na hostujícího Igora Bareše, Martina Myšičku a zvláště na dámy: Kláru Melíškovou v roli domácké Carolyn Cassadyové, Jaroslavu Pokornou jako naivní a konzervativní Kerouakovu matku a hlavně Lenku Krobotovou v roli sexuchtivé Rózy - Diany Hensenové a Tatianu Vilhelmovou jako konvencemi nespoutanou LuAnn Hendersonovou.
Výstupy dvou posledně jmenovaných jsou nejzářnějším příkladem přesně dávkované autenticity, dravosti a živočišnosti a současně vědomé radosti ze hry. Pro tyto ryze divadelní kvality stojí za to dnes do Dejvického divadla chodit.
Karel František Tománek - KFT/Sendviče reality ®
Dejvické divadlo. Režie Miroslav Krobot, scéna Martin Chocholoušek, kostýmy Sylva Zimula Hanáková.
