Jak se pracuje s náctiletými neherci? Nejsou někdy na zabití?
Někdy jsou. Já mám ale v tomhle směru trénink ze své prvotiny, kde byly všechny děti neherci, takže jsem už například věděl, že v tomhe věku se výborně pracuje s holkama, protože jsou pozorné, a že s klukama v pubertě je to naopak těžké. Všechno se to potvrdilo, ale já mám překážky rád a ten boj s klukama byl vlastně fajn.
hrajte o trička a vstupenkyPortál iDNES.cz zve fanoušky na předpremiéru filmu Ondřeje Trojana Občanský průkaz Exkluzivní předpremiéra se koná v úterý 19. října. Šanci na výhru má 10 lidí, každý vítěz získá pozvánku pro dvě osoby. Trička zdobí originální básničky a hlášky z filmu.      |
Podle jakých kritérií jste je vybíral?
Měl jsem představu, jak mají vypadat fyziognomicky. Nejdřív jsme zkoušeli konzervatoristy, ale ti mě nezaujali. Udělali jsme proto rozsáhlé castingy, kde jsem viděl desítky kluků, a z těch jsme vybírali a vybírali, až jsem vybrali.
Jak jste jim vysvětloval normalizační dějiny?
Dobře se s nimi o tom povídalo, ono je to totiž zajímalo. Scházeli jsme se v hospodě, abychom byli v takovém prostředí, v jakém jsme se scházeli kdysi my. Tykali jsme si a říkali jsme si vole, vole, poněvadž dnešní puberťáci už si takhle neříkají, tak aby jim tahle slovíčka šla přes pusu. Hodně se ale dozvěděli také doma, kde se vyptávali - rodiče četli scénář, takže jim mohli leccos říct. Když jsme začali točit, byli už všichni celkem dobře připravení.
Ve zmíněném debutu Pějme píseň dohola jste pro film objevil Aňu Geislerovou. Myslíte, že mladíky z Občanského průkazu čeká podobně hvězdná kariéra?
Těžko srovnávat. Aňa, to byl velice výrazný typ človíčka, který herectví propadl a chtěl se mu věnovat. A já nevím, jestli je tohle případ i "mých" kluků. Navíc myslím, že i oni sami na to přijdou až tak za rok, za dva. Zeptejte se radši jich.
Aňa Geislerová hrála ve všech vašich významných filmech. Dá se říct, že už je něco jako vaše múza?
Mně se s ní dobře spolupracuje, je to velmi dobrá filmová herečka. A ano, tak trošku je můj maskot. Byl jsem moc rád, že jsem pro ni měl roli i v tomhle filmu, navíc roli, jakou, myslím, Aňa nikdy předtím nevytvořila, Pro diváky tak bude Aňa velmi překvapivá, ale samozřejmě taky velmi dobrá.
Mezi svým posledním filmem Želary a Občanským průkazem jste si nechal dlouhou pauzu. Čím to, že vás to netáhlo na plac dřív?
Dělám dvě profese, jsem také filmový producent, a mám-li naší firmu neustále rozvíjet, nemůžu ji živit jen svým režijním potenciálem. To by nestačilo. Jako producent jsem proto v mezidobí vyrobil několik filmů, které jsem udělat chtěl, a až pak se pustil do svého.
Jak těžké je udělat dobrý dobový film ze sedmdesátých let?
Rekvizity se k hledaly celkem snadno, mnohem horší to bylo se sháněním reálných prostředí. Těch už je totiž po Praze opravdu málo a hledaly se těžko. To samé platí pro kostýmy, tady jsme ale měli velké štěstí: Katarina Bieliková je totiž do 70. let tak trochu zamilovaná, takže má i poměrně velkou osobní sbírku vhodných oblečků. K tomu jsme dokupovali, hrabali jsme po skříních a chalupách, zkrátka byla to taková detektivní práce.
Co si z doby, o které vyprávíte, vybavíte smyslově? Nějakou vůni, chuť, melodii...
Tím, že jsem ji prožíval v pubertě, je to takový hořkosladký pocit. Kolem nás byla spousta blbosti a zhůvěřilosti, ale zároveň se právě tehdy odehrávaly první lásky, první hospody. A pak taky divadlo Sklep... Lidi se tehdy utíkali na chaty, chalupy, do hospod, do lesa, no a my se Sklepem jsme dělali divadlo a utíkali jsme se do téhle party, kde nám bylo vlastně docela fajn. Jo, hořkosladký pocit se mi vybavuje.
