Umění jako spása sice není možné, ale bůh ví, zda spása nemůže být uměním, tvrdí v prvním souborném katalogu vydaném ke Skreplově výstavě v Moravské galerii v Brně její ředitel a současně kurátor expozice Marek Pokorný.
Je to překvapující, ale Vladimíru Skreplovi, který má zásadní vliv na řadu mladých současných umělců a přednáší na pražské Akademii výtvarných umění, zatím žádná velká kamenná galerie profilovou výstavu neuspořádala.
Výtvarník Skrepl provokuje na výstavě v Brně Barborou ŠkrlovouPrvní soubornou výstavu výtvarníka Vladimíra Skrepla Jako v zrcadle připravila pro svůj Pražákův palác Moravská galerie v Brně. Příležitostí byla Cena Michala Ranného, již Skrepl získal. |
Ta nynější, brněnská, nazvaná Jako v zrcadle sice souborná je, ale obsahuje obrazy jen z posledních dvou let a stejné nabízí i katalog.
I vaše noční můry
Touhu po monografické výstavě či publikaci, která by mapovala minimálně posledních dvacet let Skreplovy tvorby, oba počiny Moravské galerie neuspokojí, ale příjemně navnadí – Skrepl je díky nim konečně objeven nejenom komunitou umělců a teoretiků umění, ale poprvé je také představen v této šíři veřejnosti.
Ta, nepoučena a Skreplem dosud málo poznamenaná, může vnímat výstavu Jako v zrcadle jako prostou exhibici šíleného umělce, který trpí roztodivnými obsesemi. Pokud však bude mít na paměti slova o spáse a umění, může v Pražákově paláci objevit svoje noční můry jako ve výkladní skříni a pokusit se je dešifrovat, tváří v tvář jim samým. Některé z citátů na obrazech a kresbách dávají návod, jak díla číst.
A lze se řídit i názvem výstavy. Slogan Jako v zrcadle totiž nevyřčeně evokuje i prostor za zrcadlem, tajemný a surreálný. Skreplova velkoplošná plátna působí monumentálně, hluboké vrstvy barev jsou expresivní, deprese či trpký úsměv nad ní je společným jmenovatelem kreseb, maleb i objektů.
Technický um a Skreplova formální schopnost věrně naznačit figuru třemi tahy štětcem vyvažují obsesivní nutkání stran obsahu obrazů – je to vlastně dokonale zobrazená paranoia. Jako kdyby se odrážela v zrcadle. Nebo spíš až za ním.
Objekty, z nichž hned ve vstupní místnosti člověka doslova přibije k zemi Poslední vlak, dřevěné koleje, na nichž leží stará taška s dětskou botičkou, vytvořil Vladimír Skrepl přímo pro Pražákův palác. Pro tuto výstavu byly také adjustované Skreplovy kresby, z nich několik desítek "tapetuje" jednu z místností výstavního prostoru.
Konstatování jedné z nakreslených lebek Time is on my side je pak možné použít jako klíč ke všem ostatním artefaktům – nemá smysl jásat, čas je vždycky na její straně. Přesto není Skreplova první souborná výstava zdaleka jen obyčejným temným skučením jedné zoufalé duše.
Miss Kosmos B. Š. (tedy Barbora Škrlová) vypovídá o depresi napříč společností, která toleruje, či dokonce vyrábí podobné zrůdičky. Plakáty z časopisu Rock a Pop zase glosují (a shazují) slávu kapel pubertálně primitivním způsobem, gesty vulgárních malůvek, místo aby je obdivovaly.
Vladimír Skrepl je laureátem Ceny Michala Ranného, jejíž udělení Společností přátel Moravské galerie v Brně bylo popudem (či záminkou) k výstavě. Ta je koncipovaná jako odrazový můstek k další prezentaci autora. Objevit si pro sebe Skrepla chce odvahu. Lebky se totiž neposlouchají snadno, obzvlášť když mluví pravdu.
Vladimír Skrepl: Jako v zrcadle
Moravská galerie, Pražákův palác, Husova 18, Brno, kurátor Marek Pokorný. Výstava trvá do 28. června.
Hodnocení MF DNES: 80 %
