Jiří Anderle - Hostina. Obraz z let 1987-8. | foto: REPRO: GHMP

Výtvarník Jiří Anderle představuje i svou méně známou tvář

  • 0
Retrospektivní výstavu Jiřího Anderleho nazvanou Batrachomyomachia s podtitulem Žabomyší a jiné války otevírá dnes v Domě U Kamenného zvonu Galerie hlavního města Prahy.

Anderle tu prezentuje téměř stovku olejů, grafik, kreseb a plastik. Slovo batrachomyomachia je parodickou reakcí na epická díla typu Homérovy Iliady a odkazuje právě k žabomyším sporům, překládá se také jako hloupá či bezdůvodná hádka.

Nejstarší dílo v expozici je z roku 1959, bohatě je zastoupeno období šedesátých let a závěrečná část výstavy ve druhém patře klade důraz na současnou Anderleho tvorbu orientovanou na satirické portréty agroteskní podobenství. Některé plastiky vznikly přímo pro tuto výstavu, díla z posledních tří let jsou vystavena poprvé.

Odkazy k Bibli i celebritám

Jiří Anderle je známý především svými grafikami. "Anderleho umění spojuje jeden výrazný princip: odmítá temnou stránku lidského srdce prostřednictvím groteskní proměny," vysvětluje kurátor Anderleho retrospektivy Richard Drury.

Jiří Anderle prezentoval Československo hned dvakrát v Centrálním pavilonu na Benátském bienále v letech 1982 a 1984, získal mnohá ocenění, vystavoval v pařížském Centre Pompidou, seznam jeho samostatných výstav vydá na několik stran.

Jiří Anderle - Maškarní (1962)


Od mládí ho fascinovala a inspirovala hudba, tanec a divadlo. "Druhá polovina padesátých let, kdy jsem sedával za bubny a hrávali jsme s kapelou na vesnických zábavách, patřila k nejkrásnějším dobám. V rituálu tance je obsažené všechno, celý život," vysvětluje Anderle.

 V šedesátých letech vyjel s Černým divadlem několikrát do zahraničí, v Austrálii ho nadchla domorodá tvorba. Inspirovali ho však i velcí mistři jako Goya, Bosch, Dürer či Caravaggio, k jejichž tvorbě Anderle odkazuje v cyklech grafických listů z 80. let nazvaných Dialogy se starými mistry. Z jeho obrazů vystupuje i arcimboldovský náboj, Anderle miluje Danta a jeho Božskou komedii.


Jiří Anderle - Elita (1981)V devadesátých letech se v Anderleho tvorbě odrazily biblické motivy, na výstavě jsou zastoupené velkoformátovými odkazy k da Vinciho Poslední večeři. Na plastovém ubruse malovaný nejsoučasnější cyklus Trapné scény reaguje na stále rostoucí drzost mocných a zesměšňuje elity – ostatně podobně jako závěrečný monumentální exponát výstavy Otisky celebrit, složený ze sádrových odlitků na dřevěných prknech starého lešení.