Zahrnuje experimentování s barevností a expresivitou v postimpresionistických plátnech (Van Gogha připomínající Interiér Arthura Segala nebo chagallovsky snová Kompozice Cornelia Michăilescu), návrat realismu (například Venkované Apcara Baltazara), naturalismus (Portrét muže Hanse Édera), zjednodušené fauvizující krajiny (Krajina v Baia-Mare Sandora Szolnayho) nebo pastelovou barevnost skupiny Der Blaue Reiter (Kompozice Hanse Mattise-Teutsche).
Jsou tu stylizované akty a interiérová zátiší stejně jako expresionistické nebo kubistické portréty a surrealismus Victora Braunera i různé kombinace zahrnující také vlivy symbolismu nebo konstruktivismu.
Témata jako úzkost a poválečná deziluze, fascinace průmyslem a městským životem doplňují rumunská specifika odrážející odlišnosti různých kultur (transylvánské, maďarské, židovské) ve výjevech rolníků, církevních obřadů nebo upírských scén z bálu.
Nečekané volby výrazových prostředků pro zvolená témata i osobitá pojetí stylů některých děl vytvářejí velmi kompaktní celek, který nepůsobí schematicky. Kurátoři Erwin Kessler, Tomáš Vlček a Olga Uhrová odlišné způsoby jejich zpracování rozdělili tak, aby umožnili srovnání rozdílností i sledování vývoje v rámci díla jednotlivých autorů.
Ve své rozmanitosti však výstava rozhodně nepůsobí roztříštěně. Nechává vyniknout svébytnosti přístupů. Ty využívají možnosti napříč různými směry – například výrazný styl nanášení barev, intenzita a temnost Iona Ţuculescu, dynamicky zjednodušené postavy Hanse Mattise-Teutsche nebo celé spektrum výrazových prostředků Victora Braunera.
Mnozí z představených umělců z Rumunska odešli a působili v metropolích výtvarného umění, kde stáli u zrodu zásadních skupin i směrů první poloviny 20.století – Marcel Iancu byl spolutvůrcem
curyšského dada, Arthur Segal vedoucím členem berlínské Novembergruppe, Victor Brauner předním pařížským surrealistou; jen Tristan Tzara na přehlídce chybí.
Výstava je tak přehledem rumunských variací evropských uměleckých tendencí a zároveň intenzivně zprostředkovává atmosféru země a doby, ve které díla vznikla.
Hanka Sládková, kritička
Barvy avantgardy...
Národní galerie, Praha, Veletržní palác.
Výstava trvá do 20. září.
HODNOCENÍ MF DNES 80%
