Nezanedbatelným dílem je však podstatná i kvůli době vzniku – Rudolfinum ji přináší jako první výstavu po červnovém zemětřesení kolem ředitele galerie Petra Nedomy, kterému hrozilo (a stále hrozí) odvolání.
Během celé kauzy se svým odvoláním, o které usiloval Vladimír Darjanin, nový ředitel České filharmonie a Nedomův přímý nadřízený, Nedoma opakoval, že stále pracuje na přípravách Baselitzovy výstavy. A pokud bude, nedej bože, Baselitz tím posledním, co bylo Nedomovi umožněno v Rudolfinu udělat, je to tečka stoprocentní.
Vzhůru nohama
"Skrze" Georga Baselitze (1938) se dá číst celé půlstoletí. V 50. letech se "proslavil" svým vyhazovem z Akademie výtvarných umění ve východním Berlíně kvůli "politické nezralosti", kdy odmítl malovat v duchu socialistického realismu.
Po emigraci na Západ v 60. letech šokoval na výstavě v západoberlínské Galerii Werner a Katz malbou muže se ztopořeným penisem. Jeho obrazy Velká noc v kbelíku a Nahý muž byly svěšeny přímo ze zdi galerie a soudně zabaveny.
Baselitz je dostal zpět až za dva roky a po celou tu dobu nemohl on ani jeho galerista žádné další dílo vystavit ani prodat. Ale i přes odpor veřejnosti (v Německu platil zákaz vystavovat díla vzbuzující pohoršení) se našli kritikové, kteří se za umělce postavili. Z tohoto období představuje Rudolfinum i obraz z roku 1966 Velká noc ve strouze/Stará rodná země, který, ač má stejný motiv jako zabavené dílo, s odstupem už zdaleka tolik nepohoršuje.
Na konci 60. let pak Baselitz udělal něco, co před ním ještě nikdo nezkusil – začal malovat obrazy hlavou dolů. Nejdříve krajinu a záhy i postavy. Místo štětce začal na začátku 70. let k malbě používat i prsty a jeho expresivní vyjádření dosáhlo dokonalosti.
Na začátku 80. let, po účasti na Benátském bienále, ho objevila Amerika. Ovšem i v Evropě si získal uznání – byť typicky rebelsky. Účast na Dokumentech v Kasselu v roce 1977 dokonce bojkotoval, neboť nesouhlasil s oficiální účastí východního Německa. Ale v té době už Evropa našla cestu k Francisi Baconovi i Lucianu Freudovi a akceptovala i Baselitze.
I přesto, že mu v době Benátského bienále bylo přes čtyřicet, pustil se do nové redefinice své tvorby. Opouštěl malby vzhůru nohama, během 90. let se uchýlil k jisté formě pointilismu (v Rudolfinu jsou k vidění jeho obrazy Lenina a Stalina pojednané touto formou) a začal dělat remixy.
Těm se věnuje i poslední desetiletí: znovu a jinak se vypořádává se stejnými tématy jako před čtyřiceti lety, pojímá je zraleji, ovšem na jejich původním akcentu jim tento nový pohled zhola nic
neubírá.
Nejstarším Baselitzovým obrazem v Rudolfinu je Hlava z roku 1960, tím nejnovějším remix Velké noci V z roku 2008. Mezi tím stojí rozkročený suverénní Georg Baselitz, jistý ve výrazu, neskutečně vitální, tvrdý, úderný. Koncepce výstavy je částečně chronologická, jednotlivé místnosti umožňují prezentovat ucelená období, ale přechody mezi nimi jsou volné a nenásilné.
Zasloužená stovka
Sto procent získává nejenom Georg Baselitz. Stejnou měrou náleží maximální hodnocení i Petru Nedomovi a jeho týmu, kterému se dokonce podařilo přimět Baselitze k osobní návštěvě vernisáže, což u umělce tohoto formátu rozhodně není standardní.
Podařený Baselitz není osamocenou vydařenou výstavou v Rudolfinu, v podstatě navazuje na předešlé podobně zásadní retrospektivy a monografické výstavy, které zde Nedoma udělal. A doufejme, že ještě udělá.
GEORG BASELITZ: Obrazy 1960–2008
Galerie Rudolfinum, Praha 1
kurátor Petr Nedoma. Výstava trvá do 6. prosince.
HODNOCENÍ MF DNES 100%
