Obsah výstavy napovídá už sám její název, inspirovaný slavnou písní Vladimíra Merty. Dění kolem více či méně protestních písničkářů je také hlavní osou výstavy. Začíná u zakladatele tradice moderního českého folku Karla Kryla a končí v "pochartovním" období, kdy většina písničkářů měla oficiální činnost pokud ne přímo zapovězenu, tedy alespoň velmi ztíženu.
Ředitel Popmusea Aleš Opekar v úvodním slově vernisáže zdůraznil, že se jedná o první počin jím vedené organizace na poli folkové hudby. Předchozí výstavy, které Popmuseum soustavně pořádá od doby svého vzniku v roce 2000, se týkaly především rockových dějin (např. Vladimír Mišík nebo historie české nové vlny), dvakrát jazzu (Jaroslav Ježek, Karel Krautgartner). O historii českého folku a písničkářství se ovšem v poslední době zvedá zájem, jak o tom svědčí i produkce knih na toto téma (v posledních letech vyšly například monografie Karla Kryla, Vlastimila Třešňáka a hnutí Šafrán, stejně jako celkový pohled na český folk s důrazem na 80. léta).
Vlasák klade důraz na Portu a NohavicuVladimír Vlasák popsal dějiny českého folku do roku 1989 |
Současná výstava je sice primárně folková, zajímavé dokumenty tu ovšem najde i fanoušek dalších žánrů - období, které expozice pokrývá, bylo specifické tím, že čeští folkoví písničkáři často navazovali umělecké kontakty s rockovými i jazzovými hudebníky a naopak představitelé rocku, většinou režimu nepohodlní, se zkoušeli udržet na scéně prostřednictvím žánrově klidnějších projektů blížících se folku.
Tak spolupracoval, jak dokumentuje řada fotografií v Popmuseu, například kytarista Radim Hladík s Jaroslavem Hutkou, Vladimír Merta s plejádou muzikantů zejména okolo Mišíkových ETC..., dnes už opomíjenou, zde chvályhodně připomenutou raritou je například členství Michaela Kocába v křesťansko-folkové Skupině bratří Mikolášků.
Mezi dalšími dokumenty a memorabiliemi jsou dobové plakáty, obálky singlů i zřídka vydávaných LP desek (málokdy vídanou je obálka prvního alba Vladimíra Merty, natočeného a vydaného roku 1968 v Paříži pod názvem Ballades de Prague - album by, mimochodem, mělo podle kuloárních informací letos vyjít v reedici na CD) a spousta výstřižků z dobového tisku, často dokládajících, jak museli hudební publicisté doslova "tančit mezi vejci" cenzurních zásahů. K vidění jsou i projekce dokumentů vztahujících se k tématu.
Vernisáž okořenil koncert jedné z nejvýznamnějších osobností české písničkářské scény zdaleka nejen období, které výstava pokrývá, Vlastimila Třešňáka a jeho rockového Bandu. Koncert byl krásným příkladem uměleckého vývoje, který započal už na konci 60. let na folkové scéně a dnes vrcholí v osobité a emočně mimořádně nabité rockové hudbě, aniž by v ní Třešňák svoje kořeny zapíral.
