Jaromír Funke (1896-1945) začínal jako amatérský fotograf. Zvládl všechny techniky a estetické nároky tehdejší umělecké fotografie a jeho díla se od roku 1923 uplatňovala na řadě výstav. V posledních desetiletích se Funke řadí k průkopníkům avantgardní fotografie. Pozornost vzbuzuje především jeho série nefigurativních snímků z let 1927-29, originální je však i předchozí tvorba inspirovaná kubismem a elementarismem. Ve 30. letech se Funke vrátil k předmětnému světu, fascinován jak možnostmi objevného fotografického popisu, tak imaginativní interpretací reality.
Výstavu nazvanou Jaromír Funke - Mezi konstrukcí a emocí pro Moravskou galerii připravil kurátor Antonín Dufek. Představují se tu téměř všechny autorovy snímky, které již neodmyslitelně patří k dějinám fotografie - fotky z počátku avantgardní tvorby, abstraktní fotografie, fotogramy, emoční fotografie i snímky měst a přírody v Čechách i na Podkarpatské Rusi. Výstava však přináší i překvapení v podobě Funkeho raného díla, z valné části zcela neznámého.
Pralesy i kostely
Funke byl jedním z prvních fotografů prezentujících své dílo v cyklech. Souvislosti mezi snímky naznačují způsob, jakým mají být vnímány, a vylučují náhodnou interpretaci jednotlivých děl. Cyklus Abstraktní foto je v dějinách fotografie paralelou díla Františka Kupky v malířství. Sklo a odraz (Reflexy) jsou snad vůbec prvním cyklem inspirovaným surrealismem. Imaginativní interpretaci světa podávají též cykly Čas trvá a Země nenasycená. Fotografie
z 30. let, blízké nové věcnosti a funkcionalismu, se zčásti řadí do cyklů Nová architektura, Fotografie vidí povrch a dalších menších souborů. Závěr Funkeho díla patří sériím Pralesy, Podkarpatská Rus, Louny, Pražské kostely a dalším místopisným dílům.
Jaromír Funke zemřel předčasně jako nepřímá oběť druhé světové války. Kvůli bombardování Prahy totiž nemohl být včas operován.
