Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Vyprávějte, pane Jiří...

  1:00aktualizováno  1:00
Knižní interview s Jiřím Suchým je až příliš začátečnické. Očividně sebevědomé Magdě Hettnerové bylo povoleno víc, než na kolik ona zatím má.

Jiří Suchý - Jiří Suchý přebírá cenu ministerstva kultury (25. října 2005) | foto: ČTK

V pevné, šité vazbě místo paperbacku, na kvalitnějším papíře, umožňujícím reprodukovat barevné fotografie průběžně v textu, vyšel nový svazek edice Rozhovory v nakladatelství Portál. Protagonistou knihy je herec, muzikant a spisovatel Jiří Suchý (1931).

Interview s ním, nazvané Mé srdce – tisíc kilowatt, se objevilo nedlouho po otevření nového sídla Divadla Semafor v pražských Dejvicích; snímky z tohoto slavnostního aktu publikaci uzavírají.

Po pravdě řečeno, zakotvení v Dejvicích, jež by mělo ukončit porevoluční provozní anabázi Semaforu po metropolitních scénách, se po přečtení knihy ukazuje jakžtakž únosným důvodem k jejímu vzniku.

A příčinou jsou odvaha a drzost – k nimž však pouze s rozpaky připojujeme přívlastek "zdravé" – Magdy Hettnerové, která rozhovor připravila. Dvaadvacetiletá absolventka Vyšší odborné školy publicistiky v Praze docházela za Suchým během loňska.

Což o to, Hettnerová usedala k hovorům s klasikem docela připravená: jeho knihy a interview s ním měla pročtené, písně nejspíš naposlouchané, ale nelze poznat, zda měla i nakoukané Suchého filmy.

Neostýchá se umělce zeptat, jak na tom je finančně, zda byl manželce věrný, koho má dnes za partnerku, jak je na tom zdravotně, jestli si rozumí s mladými lidmi, s vlastními dětmi, s bratrem Ondřejem.

Jistá "neotesanost" nemusí být na škodu, nejspíš je dokonce lepší, než kdyby k Suchému přisedl jeho vrstevník a lebedili si v zasvěcenecky přitakávací besedě o sobě a o době.

Kromě toho výrazné generační rozdíly, konfrontace zcela odlišných zkušeností nevylučuje zajímavý výsledek: mladičký tazatel se může na klasika podívat po svém, může se ho zeptat na to, co starší lidi už nenapadne.

Tato potence je v dialogu Suchý–Hettnerová patrná, avšak nerozvinutá, a to vinou spoluautorčinou, tedy pokud nebudeme Suchému vytýkat, že rozhovor v téhle podobě zautorizoval.

Hettnerová platí nováčkovskou daň konkrétně v tom, že neudrží logický sled interview. Na některé skutečnosti se táže opakovaně, jako kdyby si nepamatovala, že již o tom šla řeč (například se na str. 125 zeptá, v čem spočíval soukromý humor Suchého a Šlitra, ačkoliv nedlouho předtím o tom Suchý mluvil).

Mechanicky se opakující úvodní slůvka Suchého odpovědí "Ano" či "Ne" jsou nadbytečná, neboť za nimi rozvinutě následuje totéž.

A jestliže Hettnerová položí otázku, zda v divadle fungovala cenzura, tak je to nemístný dotaz jednak proto, že odpověď vyplývá z toho, co jí Suchý už vyprávěl, jednak se ani osmělená mladá laň, má-li ambici připravit knižní interview s člověkem natolik "zapuštěným" v dějinách, jako je tomu u Suchého, nemůže projevovat jako historický mimoň.

Že ji to ve Vyšší škole publicistiky nenaučili, je na pováženou, a že to prošlo v redakci Portálu, je rovněž chyba.

Čtenář ani nemusí být expert či fanoušek Semaforu, a přesto nad svazkem Mé srdce – tisíc kilowatt opakovaně zažívá intenzivní pocit déja vu: tohle jsem již od Suchého slyšel.

Kniha osloví především skalní příznivce, kteří o Suchém a Semaforu musí vlastnit úplně všechno, co vyjde. A možná poslouží i coby záchytný bod pro zájemce z nastupujících generací, kteří o Suchém cosi tuší a jsou ochotni se o něm něco dozvědět, ale nesmí to být moc dlouhé a zasvěcené.

Nejsem si však jist, zda zrovna digestovou zpověď, v níž se vedou hovory daleko více o dění a provozu kolem umění než o umění samém, Jiří Suchý touhle publikací zamýšlel. Očividně sebevědomé Magdě Hettnerové bylo povoleno víc, než na kolik ona zatím má.

Autoři: ,




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Kapela Inekafe
VIDEO: Slovenští Inekafe se v klipu vydávají na neznámou planetu

Skupina Inekafe letos oslavuje 22 let existence. Při té příležitosti vydává kompilaci největších hitů, připravuje se na prosincové česko-slovenské turné a...  celý článek

Scéna z inscenace Mozartovy Kouzelné flétny v Metropolitní opeře, uprostřed...
RECENZE: Je Kouzelná flétna rasistická a sexistická? V New Yorku to neřeší

Sezona kinopřenosů z Metropolitní opery pokračovala Mozartovou Kouzelnou flétnou. V New Yorku se hraje jako fantasmagorická podívaná „pro celou rodinu“. Je v...  celý článek

Ondřej Gregor Brzobohatý, Universum Tour (Forum Karlín, Praha, 18. prosince...
O hudbě se s tátou radím v meditacích a snech, říká Ondřej Brzobohatý

Ondřej Brzobohatý vydává album Universum, na němž posluchači najdou deset autorských písní. Hudebník si k nim napsal i texty a desku sám produkoval. „Mám...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.