První autorské čtení měl roku 1955 v legendární Six Gallery, o rok později debutoval básnickou sbírkou Passages (Cesty). Poukazoval v ní mimo jiné na kontrast mezi divokostí přírody a společenskými konvencemi, a snad i proto později recitoval svá díla i lvům v zoo. Píše také divadelní hry, autobiografické prózy a eseje. Nyní je hostem právě probíhajícího ročníku Festivalu spisovatelů Praha.
Beatnici bývají zpravidla spojováni s děním 60. let, zatímco následující dekády spíše zaznamenaly jejich ústup. Jaký dopad má tedy vaše tvorba na Ameriku 21. století?
Vliv beatnické generace je dnes mnohem viditelnější než kdykoli dřív, protože jak její styl, tak některé myšlenky už americká kultura přijala za své. Na druhé straně musím připustit, že zároveň se rozrůstá americká kultura, kterou bych neváhal označit slovem fašizující, s níž právě naše beatnická kultura bojuje. Ale kdykoli potkám mladé lidi, kteří se mě ptají, co se stalo s beatnickým hnutím, zpravidla stačí prohodit s nimi pár slov a zjistím, že mají stejné názory jako já: jsou proti válce a chtějí chránit přírodu a životní prostředí. Hodně nejen mladých lidí prostě horuje pro stejné hodnoty, jaké jsem vyznával v polovině 50. let já - tehdy ovšem byly nové.
Tehdy, v polovině 50. let, beatnické hnutí začínalo.
Tehdy jsem v San Francisku poprvé veřejně četl svou poezii, společně s Garym Snyderem, který už také byl hostem pražského festivalu, s Philipem Lamantiou, brilantním surrealistickým básníkem, s Philipem Whalenem, z něhož se později stal až jakýsi kněz zenu. A hlavně s Allenem Ginsbergem, který tam poprvé představil své Kvílení, dílo, které nám vytyčilo hranici, z níž jsme nehodlali ani o píď ustoupit.
Evropská kritika nezřídka staví beatniky po bok anglickým rozhněvaným mladým mužům, takto nazvaným podle Osbornovy hry Ohlédni se v hněvu.
To srovnání není úplně správné, protože rozhněvaní mladí muži se snažili vypořádat se společenskou situací, kterou v Británii vnímali jako spornou, nebo se ji dokonce snažili napravit. My jsme se především pokoušeli zastavit válku a probudit v lidech zájem o životní prostředí a také jsme to činili jinými prostředky - ne přes divadlo, i když já sám jsem znám též jako dramatik, ale skrze poezii a veřejná vystoupení a prohlášení.
Tématem letošního Festivalu spisovatelů je rok 1968, kdy beatnické hnutí v jistém slova smyslu dosáhlo vrcholu. Co se vám ve spojitosti s tímto rokem vybaví nejdříve?
Samozřejmě atentáty na Martina Luthera Kinga a na Roberta Kennedyho, barikády v Paříži a neúspěšné mírové rozhovory tamtéž. Nejhlouběji se mi však vryla do paměti letadla, která tehdy mířila přes San Francisco do Vietnamu - nejen se zbraněmi, ale taky s chemikáliemi, které měly zničit vietnamská rýžová pole. A je to vzpomínka tak palčivá, jako když jsem ještě coby dítě poprvé viděl fotografie a dokumenty z osvobozování koncentračních táborů v Evropě.
V českých zemích dosáhl až kultovního statusu Allen Ginsberg. Mohl byste ho sejmout z piedestalu a více přiblížit jako člověka?
Určitě i díky básni Král Majales - mnohokrát jsem ho slyšel, jak ji četl, a i já jsem si ji zamiloval. A asi neodpovím přímo, ale poukázal bych na Ghándího, kterému se říkalo Mahátma - což nebylo jeho jméno, nýbrž honorifikum, které znamená něco jako veliká duše nebo vznešený duch. A velikou duši měl i Allen a každá veliká duše je zároveň velice křehká. O některých Ghándího slabostech včetně jejich komických aspektů dobře víme a Allen byl podobně zranitelný.
Připomenu vám jeden váš výrok vztahující se k počátkům beatnického hnutí: "Cítili jsme se ohroženi válečnou kulturou… byli jsme utiskováni jako umělci i jako lidé, z nichž sestává národ … poezie byla v podstatě mrtvá - zabitá válkou, akademiky, zanedbáním, nedostatkem lásky a zájmu. Věděli jsme, že ji dokážeme přivést zpátky k životu." Přinejmenším část z toho lze určitě aplikovat i na dnešní situaci. Máte tedy následovníky?
Určitě bych uvedl alespoň básnířku Amber Tamblynovou. Začínala jako televizní herečka a dnes hraje ve filmech, ale hlavně napsala snad nejrevolučnější básně, jaké jsem kdy četl a které pocházejí ze západního pobřeží - a vlastně z celých Států. Je to mimořádná, asi třiadvacetiletá žena. A pokud ještě není obecně uznávaná, určitě brzy bude.
Beatnici ostře vystupovali proti tzv. vojensko-průmyslovému komplexu, který dnes nabyl - mimo jiné též v důsledku propojení s médii - ještě obludnějších podob. Jak se proti tomu dá bojovat?
Zaprvé vypněte televizi, protože to, co tam vidíte, je zpravidla pouze mohutná propaganda. A nemyslím si, že by to byla jen pasivní forma odporu - získáte neuvěřitelné množství času, ve kterém byste mohli dělat něco úplně jiného, i když se necítím oprávněn nikomu navrhnout, co přesně by to mělo být.
Dalším vaším bodem byla ochrana životního prostředí. Nejsme na tom nyní také v tomto ohledu mnohem hůř?
Ještě před několika lety jsem měl pocit, že dokážu předložit pár konkrétních návrhů, ale dnes už to nemá co do činění s recyklací plastů a plechovek - potřebujeme masivní, niterné a upřímné odhodlání nové generace, aby se něco podstatného podniklo. Někdo kdysi řekl, že od budoucnosti se očekává, že bude nebezpečná, a v tomto ohledu nás myslím čeká nesmírně úspěšná budoucnost.
Taky jste se zasazovali za svobodu slova a projevu. Jak byste dnes hodnotil jazyk Bushovy administrativy, která se zároveň snaží úzkostlivě dbát na politickou korektnost? Na mysli mám výrazy jako osa zla nebo nutná sebeobrana.
To není politická korektnost, ale v pravém slova smyslu lhaní, které provozuje zejména tandem Bush a Cheney - lhaní dětinské, úzkoprsé, zlovolné a plné nenávisti. Politická korektnost v mém pojetí prostě znamená, že se neotíráte o něčí pohlaví nebo sexuální preference.
Spojené státy se přesto ve světě stále nezřídka vnímají jako největší existující demokracie.
Já se tak dnes v Americe v žádném případě necítím. Když jsem onehdy mluvil s Jerrym Garcíou, kytaristou skupiny Graceful Dead, o nadcházejících prezidentských volbách, jenom odtušil: No tak budeme volit a pak nám dá vláda vědět, koho jsme zvolili - čímž myslel jak špatně spočítané hlasy v minulosti, tak podle nás nevysvětlitelné vycouvání Ala Gorea z minulé kampaně. Prostě si nemyslím, že by naše demokracie byla právě teď stabilizovaná, a ani netuším, bude-li v silách jakéhokoli nynějšího kandidáta ji stabilizovat - není to úkol pro jednoho člověka, ale spíš pro široké spektrum lidí, které by byl schopen dát dohromady.
