Hit Hey Girl Hey Boy, který doprovází výborný klip, není určitě to nejlepší, co Surrender obsahuje. Minimálně stejně našlápnutý, svižný a jako pro party stvořený je triptych Music: Responce, Under The Influence a Out Of Control, které spolu volně splývají. Právě v nich objevíte typicky chemické spirály a gradující smyčky stejně jako nekompromisní dunivé technobeaty. Při tónech první jmenované skladby si budete připadat, jakoby kolem vás právě prosvištěla kosmická loď, která neurotickým pípáním signalizuje blížící se střet s něčím naprosto šíleným.
Chemical Brother ovšem na novou desku zařadili také pár instrumentálních, téměř až lyrických kusů, které byste této dvojce připsali asi jen těžko, pokud byste předem neznali autory.
Elektronicky Bratři jazzují v Orange Wedge, kde je možné vypozorovat i funky. Uhlazeně, pochopitelně ale po chemicku, zní Let Forever Be, i když balancuje na hraně úspěšného popového hitu. V jemné a přemýšlivě prosluněné The Sunshine Underground zase s trochou fantazie letmo zaslechnete anglosaský folklór. A pokud vám bude krásně rozvláčná a ospalá Asleep From Day místy připomínat Heroin od Velvet Underground, nejste zase tak daleko od pravdy.
Předešlý výčet by mohl svádět k myšlence, že Chemical Brothers s věkem vyměkli. Ani náhodou! Ed Simons a Tim Rowlands vždy usilovali o to, aby jejich skladby měly zvuk, který dosud nikdo neslyšel. Chtěli hudbu dovést až na její samé hranice, což se jim také povedlo. Zvuk téhle dvojky je specifický a dobře rozpoznatelný a stále se ještě jedná o hudbu a nikoli o psychopatický pokus udělat z hudby paskvil.
Surrender je tedy další ukázkou schopností obou Bratří, přestože něco převratně nového zde nenajdete. Chemical Brothers jsou stále sví, možná jsou si trochu jistější a možná se i malinko uklidnili. Bezesporu ale na svět přivedli kompaktní desku, jejíž jednotlivé skladby se skvěle proplétají. Výsledkem je tak album, které když si pustíte, nepřestanete křepčit, dokud neodeznějí tóny posledního kusu Dream On.
