Vykročit za český píseček: Nic není zaručeno, ale jde to

- V devadesátých letech pro české umělce padly politické bariéry, svět se otevřel a zmenšil, což ale vůbec neznamená samozřejmý průnik za hranice vlasti. V něčem je situace možná ještě složitější než dřív: nikdo teď neotevírá dveře ze solidarity, neboť český umělec už nepřichází z nesvobodné a svým způsobem exotické země Nezbývá než pracovat, bojovat, věřit a - vytrvat. Představujeme zde několik tvůrců, kteří se svých prvních opravdu velkých či větších šancí chopili letos.
Michal Pavlíček & seriál BBC
Hudebník a skladatel Michal Pavlíček překonal pomyslnou hranici, za níž se nacházejí renomovaní autoři filmové hudby. V šibeničním termínu sedmi měsíců, kdy nechal stát veškerou práci pro Pražský výběr a další aktivity, složil muziku k seriálu Červený bedrník, který v Praze natáčela britská společnost BBC. Příběh odehrávající se za Velké francouzské revoluce budou vysílat přední televizní stanice v Evropě a možná i v zámoří. K práci pro BBC se Pavlíček dostal poté, co Britům, kteří se zde rozhlíželi po vhodném skladateli, předložil své desky. Producenti se pro Pavlíčka rozhodli přesto, že dvaačtyřicetiletý kytarista vlastně není typickým skladatelem filmové muziky. Pavlíček, jenž dosud hudebně doprovodil například televizní seriál Konec velkých prázdnin nebo představení Laterny magiky Minotaurus, pro Brity zkomponoval a nahrál asi dvě hodiny filmové hudby. "Myslím, že byli spokojeni," konstatuje dnes Michal Pavlíček.
Už jsme doma & cesty do Států
Rocková kapela Už jsme doma by si mohla změnit název na Už jsme doma v Americe. Každoročně podniká koncertní putování po Spojených státech, kde si pomalu vybudovala solidní pozici. To neznamená, že Už jsme doma vyprodávají stadiony. Hrají většinou v klubech nebo na festivalech. Nicméně vedle Plastic People Of The Universe jsou další domácí skupinou, o které psal renomovaný čtrnáctideník Rolling Stone. Také desky, jež skupina v tuzemsku nahrála, vycházejí ve Státech. "Už jsme na tom tak, že se dokážeme postarat sami o sebe, ale na rozdíl od amerických kapel si musíme platit cestu do zámoří. To nám vždycky neúměrně zvedne náklady," říká šéf kapely Miroslav Wanek. Už jsme doma si tak paradoxně vydělávají na americké turné v tuzemsku a blízkém zahraničí. "Vždycky jim musím zajistit spoustu koncertů, aby měli na Ameriku," potvrzuje koncertní manažer Romek Hanzlík, bývalý člen skupiny. Všude v Americe plakátují Už jsme doma jako skupinu z České republiky. "Vědí o nás, že jsme Češi, kamkoli přijedeme," říká Wanek. Možná by kapelám, jež se udržely v drsné americké konkurenci a nesou s sebou jméno své země, mohla jejich vlast pomoci. Třeba se zmíněnými cestovními náklady. "Nejde o žádné závratné položky," dodává Wanek. Kdyby byla jeho skupina třeba z Francie, která na podobné věci dbá, cítila by se prý jistěji. Občas se Už jsme doma na amerických trasách míjejí s Druhou trávou Roberta Křesťana. 
Darina Rolincová & velké ambice
"Já mířím hodně vysoko," prohlašovala Darina Rolincová před dvěma lety. Tehdy si říkala Dara Rolins a toužila po nahrávací smlouvě v Americe. Má ráda soul, funk i taneční muziku a chtěla ji dělat v zemi těmto stylům zaslíbené. Dnes bývalá dětská hvězdička Gottových show a nynější sólistka peprného bandu Sexydancers žene svůj plán k cíli. Příští rok bude nahrávat v Los Angeles demosnímky s tamními muzikanty, jejichž jména nechce zatím prozradit - ale nejsou to prý žádní druhořadí statisté. "Nerada něco tvrdím dopředu, zvláště když ještě nemám podepsanou smlouvu," říká zpěvačka, nicméně potvrzuje, že když se nahrávky vyvedou, vydá ve Spojených státech regulérní album. "Chci si tamější atmosféru pořádně zažít," dodává Rolincová, která považuje pracovní pobyt v Americe za zásadní zlom v kariéře. V Bratislavě a Praze za sebou nechává někdejší rozcinkané Zvonky štěstí, dospělé písničky, které napsala s Danielem Hádlem i nedávno zpopularizované melodie klasiků. Nadále si chce zachovat kontakt se Sexydancers Romana Holého a Dana Bárty, což je prý kapela jejího srdce. Do Ameriky nejede Rolincová bez průpravy. Kdysi natáčela se zpěvákem skupiny Kool & The Gang Skipem Martinem a pokoušela se tyto snímky nabízet gramofonovým společnostem v New Yorku a Los Angeles. Tam si ji zdvořile vyslechli, ale to bylo asi tak všechno. Pak zkusila štěstí v Evropě a pro společnost BMG natočila album What You See Is What You Get, které se objevilo i na tuzemském trhu. Teď se před Rolincovou otevírá další šance.
Michal Dvořák & Jack Rozparovač
Michal Dvořák hraje na klávesy ve skupině Lucie a skládá filmovou hudbu. Jeho muzika zní nejčerstvěji ve snímku Panství, americké detektivce s Martinem Dejdarem v hlavní roli. Ale zatím největším dobrodružstvím byla asi práce pro film Láska v kaluži krve, který má oprášit příběh londýnského vraha Jacka Rozparovače. Američané měli dostatek peněz, a tak Dvořákovy kompozice natáčel velký symfonický orchestr - těleso, jehož provoz je vždy mimořádně nákladný. "Kdy člověk dostane takovou šanci? Navíc můžu dělat se špičkovými muzikanty," pochvaluje si skladatel. Jeho hudbu natočili pražští filharmonici s dirigentem Mariem Klemensem, zbytek vznikl ve Dvořákově domovském studiu Cox Bunkr. Režisér William Tannen byl prý spokojen a pozval autora k závěrečným pracím do Spojených států.