Markus Huemer se narodil v roce 1968 v Linci, dnes žije a pracuje v Berlíně. V České republice se představil poprvé v roce 2005, a to na pražském bienále v Karlíně. Na začátku letošního roku byly jeho práce vystaveny v Rakouském kulturním fóru v Praze.
Markus Huemer ve svých obrazech, instalacích a projekcích spojuje mediální umění s tradičními uměleckými tématy a motivy. Při své práci se intenzivně zabývá obrazem samým, způsobem jeho konstrukce, přenosu a interpretace.
Svou tvorbu, při které se silně inspiruje médii a technologií, aniž by se z ní vytrácela poetická a estetická sdělení, charakterizuje sám Huemer jako mediální manýrismus. Inspirace Jacksonem Pollockem a Sigmarem Polke je patrná ve většině jeho prací. Stejně jako jeho ironizující odstup od "klasického" umění.
Huemerova výstava v Galerii Jiří Švestka je rozdělena do tří částí. Úvodní z nich, nazvané Action Painting, dominuje černý prostor se stovkou živých ptáčků zebřiček. Kuželovitý paprsek bílého světla dopadající na podlahu vytváří velmi zajímavý obraz. Pohyby zebřiček v kleci a jejich siluety ovlivňují rozložení světla v ní, a tím i celkový efekt celé instalace. Jejich trus, který zůstává ležet na zemi, vytváří náhodné vzory připomínající Pollockovy "drip paintings".
Černá krabice, black box, která se v osmdesátých letech stala paradigmatem mediálního umění, je základním prvkem Huemerovy instalace. Ta má ale další dvě umělecké roviny - proces vzniku abstraktního obrazu, který se dál mění a vyvíjí, a výsledná kresba na podlaze. "Vznik obrazu není v tomto případě plánovaným dílem jeho autora a výsledek je věcí náhody," popisuje instalaci Markus Huemer. "Středem pozornosti není jen výsledný obraz, ale hlavně proces jeho vzniku."
Podle staré římské tradice jsou ptáci proroky budoucnosti. V tomto kontextu jsou i zebřičky jakousi předzvěstí nejen toho, co bude k vidění v dalších částech výstavy, ale i možného vývoje obrazu.
I pro další části výstavy je hlavním východiskem fauna a flora. Ptáci v sérii kreseb Augurs (augurs = lat. prorok) vypadají jako zvětšené tečky z obrazů Sigmara Polkeho, ke kterým Huemer přimaloval dvě malé nožičky. S ironií sobě vlastní tím dokazuje, že "Polkeho genialita může být pomocí několika malých čar ještě více zdůrazněna."
Velmi osobitý a často ironický nádech mají všechna vystavená díla i jejich názvy, např. malba I could have painted you a political painting nebo DVD instalace It could be a good painting again. Na obrazech výrazně dominuje modrá barva digitálního prostředí, kromě ní používá Huemer jen černou a bílou.
Už dříve manýrističtí umělci dávali najevo svůj negativní postoj k vžitým uměleckým doktrínám. Také Huemer deformuje a ničí akceptovaný moderní styl a mění strukturu starých médií, zejména malby, do médií nových. "Mediální manýrismus je spíš jakýmsi způsobem uchopení tradic a předvídání než uměleckým stylem," upřesňuje Markus Huemer.
