Patent však znamenal pouze zdánlivý konec všech překážek, jež dosud evangelíkům bránily hlásit se veřejně k víře svých otců. Dosáhnout toho, aby byl skutečně uplatňován v praxi, nebylo jednoduché. O tom, jaké okolnosti provázely vydání patentu, se dočteme v monografii Evy Melmukové Patent zvaný toleranční.
Autorka má pro téma mimořádné předpoklady - absolvovala Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu a později studovala etnografii a archivnictví na pražské filozofické fakultě. Tato kombinace jí umožnila zpracovat zvolené téma skutečně důkladně, jak je možné vidět na dlouhé řadě archivních pramenů, jež probádala.
První kapitoly knihy, které pojednávají o situaci před vydáním patentu, je možné označit za velice zdařilé. Melmuková dokázala zasadit poměry v českých zemí do širších souvislostí, poměrně přehledně zmapovala složitou náboženskou situaci v habsburské monarchii, přičemž se nevyhýbala ani exkursům mimo její hranice. Zajímavým způsobem odkryla i pozadí tolerančního patentu, k jehož vydání přispěly též problémy ekonomické a politické.
Těžiště knihy pak leží v líčení, jakým způsobem byl patent přijímán a aplikován v různých českých a moravských krajích. Autorka se snaží sledovat cestu zvěsti o vydání patentu. Tím ovšem dochází k částečnému rozbití textu: jednotící výklad je nahrazen líčením událostí v jednotlivých oblastech. Na druhou stranu tento styl umožnil zprostředkovat zmíněný bohatý archivní materiál a čtenáře seznámit s autentickými výpověďmi lidí, kteří se rozhodli vystoupit z katolické církve a přihlásit se buď k luterské, nebo helvetské konfesi. Melmuková ukazuje, jak velkou roli hrála i v dalším období na jedné straně neochota a neústupnost úředníků, na druhé straně pak neinformovanost a nevzdělanost venkovských evangelíků.
Poněkud do ztracena vyznívají poslední kapitoly, věnované snahám reformovaných sborů dosáhnout zřízení vlastní modlitebny a školy. Na místo závěru jsou zařazeny portréty dvou významných evangelíků - historiografa a "otce národa" Františka Palackého a Bedřicha Viléma Košuta, prvního pastora reformovaného "klimentského" sboru v Praze. Jejich osudy autorka staví do protikladu. Palacký zde hraje roli jakési černé ovce - podle historičky lidsky selhal, když připustil, aby jeho děti vychovávala manželka ve své katolické víře. Naproti tomu Košut vystupuje jako stoprocentně kladný hrdina, jenž ve jménu své víry pokorně snáší všechna příkoří včetně internace a emigrace. Zůstává otázkou, co tím chtěla autorka říci snad to, že i evangelíci byli a jsou různí a že se různě vyrovnávají s nástrahami osudu? Poněkud nesourodý apendix však nemění nic na skutečnosti, že Eva Melmuková poutavě a zasvěceně ukázala spletité cesty, jimiž se před dvěma sty lety ubírala tolerance.
Eva Melmuková: Patent zvaný toleranční. Mladá fronta, Praha 1999, 240 stran + 8 stran barevné přílohy, náklad neuveden, cena 189 korun.
