"Dnes již tedy víme, že v polovině minulého století naplnil Walt Whitman úspěšně své hledání organického a přirozeného básnického stylu, že mu dal tvar i smysl, a odkázal tak dalším generacím umělecké dědictví nebývalé síly," píše Jařab k titulní sbírce Stébla trávy, která poprvé vyšla v roce 1855.
Whitman nebyl za svého života plně doceněn; o to víc však ovlivnil básnické generace, jež přišly po něm. "Moderní poezie americká ani světová, 'pohlížejíc nazpět na svou cestu', nemůže přehlédnout Walta Whitmana jako svůj důležitý výchozí bod," konstatuje Jařab a upozorňuje, že na Whitmana navázal William Carlos Williams a že k básníkům, kteří se odkazovali k Whitmanovi, patřili a patří Carl Sandburg, Langston Hughes, Allen Ginsberg či Lawrence Ferlinghetti.