Album, které si zúčastnění vydávají vlastním nákladem, přináší celkem osmnáct skladeb od devíti souborů, žánrově rozkročených od šramlu a world music přes akustickou hudbu, country až po rock'n'roll, punk nebo alternativu. Spojuje je nejen vzájemná kolegialita, ale také, jak název sdružení Stejný ksichty napovídá, časté personální prolínání. Kompilace nese název Druhá nejrychlejší kolektivní hra 2012.
Letos na jaře je tomu přesně 15 let, co se na jednom pódiu v pražském klubu U Rafa sešla šestice spřátelených kapel. Na tom by nebylo nic tak divného, snad jen, že někteří muzikanti téměř neopustili pódium. "Kapely se střídají, ale na pódiu jsou pořád stejný ksichty," pravil jeden ze zúčastněných a úderný slogan byl na světě.
Za oněch patnáct let se pospolitost velmi proměnila, většina kapel ale dosud funguje, byť personální provázanost už možná není tak zjevná. Pár "ksichtů" odpadlo, ale nahradili je noví lidé. Jedním z nich je například multiinstrumentalista Fanda Holý, který prošel hned několika soubory a je nyní jedním z iniciátorů alba i středečního festivalu.
Aby byla i pro stálé fanoušky Stejných ksichtů kompilace zajímavá, je sestavena tak, aby každou skupinu představovala jedna skladba z její již dříve vydané řadové desky a jedna rarita, kterou dosud posluchači slyšeli jen na koncertech, případně vůbec ne.
Výběr prezentuje především letité "opory" sdružení Stejných ksichtů, všeobecně známé a populární kapely Neočekávaný dýchánek, Ahmed má hlad, Byl pes, Jarabáci, Kapitán Kajman nebo Klec.
Stinka (Hana Lundiaková)
Mezi relativně novými tvářemi jsou Kojoti, hlásící se k alternativní country, zmíněný Fanda Holý, který přispěl dvěma sólovými nahrávkami, a písničkářka Stinka. Pod tímto pseudonymem tvoří hudbu spisovatelka Hana Lundiaková, bývalá akordeonistka, jež prošla mj. kapelami Rudovous a Tři sestry.
