"Je to neuvěřitelné, ale pořád ještě existují rukopisy Astrid Lindgrenové, které dosud nevyšly česky. Jedním z nich je soubor pohádek Jižní louka," uvedla Radka Potměšilová z nakladatelství Albatros, které ji v těchto dnech vydává. Švédský originál se poprvé objevil na pultech knihkupectví v roce 1959. Autorkou českého překladu je zkušená Jarka Vrbová.
Největším darem Astrid Lindgrenové bylo, že velmi dobře rozuměla dětem. Jejich svět dokázala ve většině svých knih popsat jako jedno krásné bezstarostné dobrodružství – stejné jako zažila ona sama v jihošvédském kraji Smäland. Každá obyčejná všednodenní událost se pod jejím perem proměnila v dobrodružství.
Vedle této existuje ovšem i druhá linie její tvorby. Možná ne tak masově oblíbená, ale důležitá – linie fantasy, v níž autorka vede své hrdiny do pohádkových světů, kde musejí čelit různým nebezpečím a o své štěstí tvrdě a statečně bojovat. Lindgrenová totiž věděla, že i děti přemýšlejí o stinných stránkách života.
Astrid Lindgrenová
Věděla, že se také občas bojí smrti a že ne všechny děti zažívají tak krásné a slunné dětství, jaké popsala ve svých čtenáři nejmilovanějších knihách. Tato linie vyvrcholila v roce 1973, kdy Lindgrenová vydala knížku Bratři Lví srdce, která v jinak liberálním Švédsku vyvolala skandál a parlament debatoval, zda se ještě jedná o dětskou knihu.
Sbírka pohádek Letní louka je právě součástí této fantasy linie tvorby Astrid Lindgrenové. Jejími hrdiny jsou sourozenci Anna a Matyáš, kteří se sami museli postarat o živobytí u nevlídného sedláka, malá Malin z chudobince, toužící po něčem krásném a milém, či Stina Marie, již zajmou podzemní šedivé bytosti. Všechny tyto děti se nakonec po všech útrapách společně sejdou na Jižní louce.
Lindgrenové se coby autorce této fantasy řady vyčítalo, že svým vyprávěním zanechává v dětských duších trauma. Když se autorky zeptali, zda si opravdu myslí, že takové čtení je pro děti vhodné, odpověděla prý, že dítě, které má umřít, o tom ví. A pokoušejí-li se jeho rodiče před ním tuto pravdu zapírat, pak mu tím berou možnost o svém smutku a strachu s nimi mluvit, čímž své dítě v podstatě opouštějí a nechávají ho, aby čelilo smrti samo.
