Americký kreslíř Stuart Hample byl reklamním textařem a snil o dráze komika. Už v padesátých letech potkal v New Yorku v komediálním klubu neduživého chlapíka v brýlích s bledou pletí. Jmenoval se Woody Allen a zpočátku ho publikum vůbec nebralo, jeho vtipy byly totiž příliš složité. Hample byl jeden z mála, kdo se při jeho výstupech bavil.
Znovu se potkali až téměř po dvaceti letech. A vznikla z toho spolupráce na desítkách komiksových stripů. Souborně vycházejí pod názvem V kůži Woodyho Allena česky díky spolupráci nakladatelství Argo a Paseka.
Bůh mlčí
Z nesmělého Allena byl v roce 1975 sice stále nesmělý, ale už poměrně slavný režisér a herec, z Hampla karikaturista a kreslíř, který ne a ne kápnout na hvězdný nápad. Osobnost Allena včetně "pocitu osamělosti ve lhostejném vesmíru, neúspěchu u žen a ponižování rodiči“ (jak Hample píše ve svých vzpomínkách) dala vzniknout sérii novinových komiksů, které byly ve své době slavné.
Woody Allen poskytl Hamplovi zápisky ze svých vystoupení a deníky s poznámkami. Kreslíř je přetavil ve vtipné příběhy o zakomplexovaném Allenovi, který je bázlivý a nudný. Přestože Allen dal Hamplovi v mnohém zelenou, občas ho korigoval, třeba když mu radil, aby se nebál být "nekomerční, protože to se nakonec ukáže být jako nejkomerčnější tah".
Ve stripech vystupuje režisérova "cvokařka", agent i synovec. A šest žen. Allen začíná slovy: "Bůh mlčí. Teď už jen zbývá zařídit, aby sklaplo lidstvo."
