Španělé označovali slovem gambusíno dobrodruhy, zlatokopy a přeneseně i šibaly. Jaroslav Foglar si ho vypůjčil pro charakteristiku čtveřice přátel, jejichž příběh začal psát poté, co ve čtyřicátých letech dostal zákaz publikovat Rychlé šípy. Svorní gambusíni teď vycházejí samostatně v nakladatelství Olympia v klasickém komiksovém sešitě.
Už ve třicátých letech použil Foglar označení gambusín v povídkové knize Tábor smůly. Španělský výraz tak dostal ten správný význam až v Česku: "Gambusíni, to jsou kluci, kteří prahnou po dobrodružství, po zlatě a pokladech, ale snadno se smíří s tím, že zlatem mohou být jen paprsky zapadajícího slunce," píše v doslovu k Foglarovým komiksům skaut Václav Nosek.
Jedenáct kapitol
Rychlé šípy z druhé poloviny třicátých let byly prvním Foglarovým komiksem. Po roce 1939 však zakázali nejprve Junák a následně i časopis Mladý hlasatel, který příběh tiskl. V té době však existovalo pětadvacet tisíc chlapeckých klubů a spisovatel cítil povinnost k nim i nadále promlouvat a ve formě příběhů jim nabízet návody ke schůzkám. Když pak v roce 1942 v protektorátu ustanovili Kuratorium pro výchovu mládeže, obsadilo Foglara jako dopisovatele časopisu Správný kluk. Právě pro něj vznikly první díly Gambusínů.
Vyšlo jich jen jedenáct. "Příběh se zastavil dřív, než se stačil pořádně rozběhnout," charakterizuje Nosek. Foglar měl totiž s vedením Kuratoria problémy, což bylo vzhledem k jeho skautským a tudíž protifašistickým zásadám pochopitelné a očekávatelné.
Pětici Rychlých šípů se psem Bublinou (vlevo) nahradila po zákazů čtyřčlenná skupina, již Foglar nazval Svorní gambusíni.
A o čem tedy komiks vypráví? Čtyři přátelé přijdou o míč, a když se ho vypraví hledat, narazí v jednom průjezdu na starou kůlnu, z níž si udělají klubovnu. Vyrábějí židličky ze starých bedniček, uklízejí, svorně pracují a u práce si zpívají My jsme Svorní gambusíni, všechno zvládnem, nejsme líní, aby si pak užívali zaslouženého odpočinku. Postupně utuží své přátelství a nakonec dokonce dostanou zpět i ukradený míč.
Dnešním čtenářům zřejmě přijde divné, proč si chlapci nekoupili nový kopačák. Jenomže Foglar psal Gambusíny za války a to byl problém sehnat i ty bedýnky na výrobu židlí - odřezky z nich je nutné vrátit, aby bylo čím zatápět v kamnech.
