Ve svých předcházejících publikacích zmapovala životní cesty 88 vojáků západního odboje z Jihlavska a následně i dalších okresů Českomoravské vrchoviny. "České ženy působící v armádě za druhé světové války nejenže zvládly vojenskou profesi stejně dobře jako muži, ale těm byly navíc duchovní oporou," řekla Vávrová.
Ženy sloužily jako ošetřovatelky v Rusku, Jugoslávii, Británii či Africe, ale také jako spojařky, řidičky i se zbraní v ruce. "Jenom se o nich méně napsalo," dodala spisovatelka.
Po vydání prvních knih "Na Křídlech 311. perutě" či "Rytíři Vysočiny" I a II jí napsala řada pamětníků žijících v České republice i v zahraničí. Za deset let po listopadu 1989 nashromáždila množství dokumentů, které jsou součástí jejích knih.
Aby mohla vydat první z nich, rozprodala akcie z kupónové privatizace a také to, co mělo v její domácnosti nějakou hodnotu. Sama pak knihy distribuovala do knihkupectví po republice. Dnes jsou všechny prodané. Na poslední z nich přispělo město i sponzoři.
Spisovatelkou se Vávrová chtěla stát od dětství, ale za totality psát nesměla. Za protektorátu pomáhala rozmnožovat a distribuovat v německé Jihlavě letáky proti fašismu.