Úsměvy smutných mužůautor: Josef Formánek GEKKO, 120 stran, cena 239 korun |
Autor bojoval s démonem jménem alkohol, bitvu vyhrál, byť válka skončená není, a teď o tom píše. Úsměvy smutných mužů tvoří zápisky z odvykačky. „Na léčebnu jsem čekal jako na vysvobození. Byl to očistec. Z pochopitelných důvodů ji nebudu jmenovat. Ani sobě nemůžu přijít na jméno. Jmenuji se Josef F.,“ píše Formánek v úvodu.
Na léčení potkává chlapy, kterým alkohol vzal mnohem víc než jemu. Ženy, zdraví, majetek, přátele, děti, sebevědomí, sebeúctu. Píše o nich s respektem, dává jim prostor, črtá si do deníku. A nefňuká. Dřív prokládal své prózy sebelítostivými glosami, z nichž bylo patrné, že by leccos chtěl či nechtěl, ale nejde to, nemá sám na sebe bič, neukočíruje se. A najednou to jde. Jestli Formánek dospěl v životě, si můžeme jen domýšlet, ve svých knihách určitě. Neřeší sebe, ale druhé, píše poutavě, ale bez zbytečných křečí, víc o sobě pochybuje, než aby se naparoval.
Obálka knihy Josefa Formánka Úsměvy smutných mužů
Úsměvy smutných mužů mají přesně ty dvě polohy, které název nabízí - alkoholici jako smutné existence budí ve svém vyprávění o životě různé druhy úsměvů od povzbudivého přes pochybovačný až po laskavý úsměv ve vzpomínce na ty, které alkohol dostal už jednou provždy. Čtenáře kniha svádí uvažovat o alkoholicích shovívavě, dívat se na ně jako na nemocné, ale přitom svéprávné dospělé bytosti, ne jako na spodinu.
Ale hlavně - Formánkovi nešlo o vlastní terapii psaním, k čemuž to celé krutě svádí, ale o prosté příběhy s dramatickým nábojem. Ty tlumočí. A dobře.
