ZVA 12-28 BAND: Za fúzy ma poťahaj
(vyd. Indies Scope)
I když je slovenská bluesová scéna velmi silná, "Zetvéáčkům" na ní už léta patří primát minimálně v kategorii skupin. Dokonale provázané a sehrané kvarteto, "groovující" i "shufflující", dokáže své pověstné pódiové nasazení kupodivu vtisknout i do nahrávek. Jejich druhé studiové album pro českou firmu Indies Scope (jimž předcházely dva vlastním nákladem vydané živáky) je toho důkazem.
Od nápodob jakýchkoli vzorů kapela na novince pokročila o další krok směrem k originálnímu autentickému vyjádření, v němž jsou sice jasně patrné jejich muzikantské lásky, zejména osobnosti chicagské scény, ale osobní investice zejména frontmana Nora Červenáka tyto vlivy za všech okolností přebíjí. Že se kapele dostává zaslouženého uznání i mimo bluesovou subkulturu, o tom svědčí hosté z kapely Buty, zpívající backvokály, a jméno režisérky Alice Nellis, která kapele natočila videoklip.
LUBOŠ ANDRŠT BLUES BAND WITH REESIE DAVIS: Everything I´ve Done
(vyd. BestIA)
Kdyby se v Čechách udělovala cena pro "bluesového kmotra" mezi kytaristy, nemohl by jím být nikdo jiný než Luboš Andršt, který se tomuto žánru věnuje systematicky už od 60. let. Jeho tvorba prošla nejrůznějšími zvraty, tak, jak se prezentuje na posledním albu, které nazpívala v Praze žijící americká zpěvačka Reesie Davis, je blízko podstatě přímočarého elektrického blues, jakkoli si neodpustí harmonická obohacení, která k jeho stylu patří odnepaměti.
Obsah alba tvoří především bluesové standardy, byť se nejedná vždy o ty nejznámější písně tohoto okruhu, ale také tři ukázky původní tvorby Reesie Davis (dvakrát ve spoluautorském tandemu s Andrštěm). Kytaristova hra je samozřejmě zcela precizní, stejně jako party jeho hlavního "sparingpartnera", varhaníka Jana Kořínka. Pro angažmá Reesie Davis coby frontmanky samozřejmě mluví hlavně fakt její národnosti, oproti jiným "rodilým pěvcům", s nimiž v minulosti Andršt spolupracoval (třeba Tonya Graves či Ramblin´ Rex), je zpěvaččin výraz mnohem méně elastický a emocionálně poněkud řídký.
RENE TROSSMAN BAND: Postmarked Illinois
(vyd. Faust Rec.)
Rene Trossman je chicagský kytarista, žijící už léta v Praze a spolupracující zde mimo jiné se stejným varhaníkem jako Luboš Andršt, tedy s Janem Kořínkem. Trossman je rázovitou postavou zejména pražského jazz-bluesově klubového života a jeho technicky poměrně střídmý, ovšem hluboce prožívaný hráčský styl bývá často tématem diskusí návštěvníků klubů i ostatních muzikantů.
Trossmanovo nové album, na které kromě standardů z dílen svých lásek (např. Albert Collins či Earl Hooker) přispěl i čtyřmi autorskými skladbami, koresponduje s tím, co od Trossmanovy kapely znají návštěvníci koncertů, tedy neomylný groove a precizní "old school" sound, ale jednou věcí Trossman zaskočí. Zatímco jeho vystoupení bývají převážně instrumentální, album je zpívané - a nikoli špatně. Jeho projev je typicky "muzikantský", ke stylu, který hraje, se ale dobře hodí a celému albu rozhodně prospívá.
MATEJ PTASZEK & LUBOŠ BEŇA: Sound From The Street
(vl. nákl.)
Tuto velmi malebně působící dvojici můžete potkat nejen na klubových a festivalových pódiích, ale často také na pražském Karlově mostě, kde Ptaszek s Beňou vracejí blues tam, kde vzniklo, tedy na ulici, de facto do pozice lidové hudby. Okolojdoucí přitom možná ani netuší, že v Beňově případě mají co do činění s jedním z nejuznávanějších středoevropských specialistů na hru na resofonickou kytaru (někdy poněkud nepřesně nazývanou dobro).
Ve dvojici se zpěvákem a harmonikářem Matejem Ptaszekem nahrál Beňa tucet z vesměs nejznámějších bluesových (a příbuzných) standardů, se kterými slaví u pouličního obecenstva největší úspěch. Budiž ovšem řečeno, že jejich úpravy jsou osobité a posluchač je rozhodně ocení i mimo uvedený kontext. Ostatně, Ptaszek zpívá do mosazné roury od starého gramofonu na kliku, čímž dosahuje výrazného "retro-efektu", a tak je nahrávka k domácímu poslechu vlastně přímo předurčena.
ELECTRIC BLUE: Swingin´ The Heavy Foot
(vl. nákl.)
Skupina Electric Blue zaujala kráce po začátku stávající dekády třemi věcmi: faktem, že na postu baskytary stojí křehká dívka, image, odkazující k "létu lásky" 60. let a hudebním projevem, který stál zejména na precizně zvládnutém zvuku kapel této doby, zejména slavných bluesrockových trií Cream a Jimi Hendrix Experience. Děčínské trio stihlo zazářit na několika festivalech, mihnout se televizní obrazovkou a poté se za ním zavřela voda.
Nyní se obnovení Electric Blue (pauza byla, jak se dalo tušit a předpokládat, "mateřská") hlásí albem, které pokračuje v jejich nastoupené cestě, ovšem výhradně prostřednictvím vlastních skladeb manželů Svobodových, tedy kytaristy/zpěváka a baskytaristky. Samozřejmě, z některých skladeb jsou jejich posluchačské lásky velice silně patrné, rozhodně ale nelze říct, že by šlo o kopie. Electric Blue si zvolili styl, který jednak na české scéně v takto koncentrované podobě prakticky nikdo jiný nehraje, jednak jsou jeho zakladatelé natolik výrazní, že se lze srovnání jen těžko vyhnout. Electric Blue v něm ovšem obstávají se ctí.
JAKUB "LITTLE ROOT" KOŘÍNEK: Dvanáct slov
(vl. nákl.)
Kytarista a zpěvák Jakub Kořínek se před několika lety stal zjevením bluesové vyhledávací soutěže Blues Aperitiv v Šumperku a od té doby se jeho dobré jméno šíří mezi dobře informovanými kruhy skutečně rychle - a zasahuje i na scénu folkovou. Kořínek totiž není ortodoxní bluesman, je písničkář, jehož hudba a hlavně hráčská technika má k blues sice hodně blízko (totéž platí o náladě textů - mimochodem, z této várky novinkových cédéček jediný Kořínek píše a zpívá česky), je ale většinou prosta tradičních bluesových schémat.
Jakub Kořínek (který nemá s výše zmíněným varhaníkem Janem Kořínkem kromě dlouhých světlých vlasů nic společného) na své nové album přizval řadu hostí, s nimiž občas vystupuje v klubech, nejexponovanější z nich je zpěvačka Kateřina Misíková. Sám Kořínek vrství strunné akustické nástroje všeho druhu a sound jeho nahrávek je často velmi bohatý, dokáže ale i z jediné kytary dostat skutečné maximum. Z pozice "věčného mladého talenta" se tímto albem definitivně posunul do pozice respektuhodného umlce, jehož růst bude radno bedlivě sledovat.
