Podobně jako v předchozích textech, i zde Ravenhill odkrývá - skrze drogy, sex, násilí či homosexualitu - destruktivní působení současné společnosti; její vypjatý individualismus, nemožnost komunikace a obtížnost navázání elementárních vztahů. Z toho pramení frustrace a osamocenost postav, nutkavý pocit zbytečnosti vlastní existence. To vše Ravenhill konfrontuje generačně, když srovnává osmdesátá léta se současností.
Režisérka Natálie Deáková se rozhodla pojmout inscenaci jako sled jakýchsi fotografií-"polaroidů", které se postupně složí do příběhu. Příběhu však nepříliš důležitého. Tím hlavním zůstávají situace, výsek ze života hrdinů. Avšak stejně jako si z dovolené přivezete fotografie různé kvality, tak i tyhle téměř žánrové snímky násilníka, prostitutky, homosexuálů a hyenistických politiků mají kvalitu značně rozdílnou.
Bohužel převažují obrázky ploché a nezáživné, v nichž téměř nelze vysledovat životní osudy postav. Mluví se tu vulgárně a v tezích, což vyplývá z textu, ale vulgarita je zde prvoplánová a tezovitost naopak vykládaná jako pravda; působí to nevěrohodně a pateticky.
Vidíme tu buď reálné postavy, anebo určité prototypy - symboly, skrze něž se mají odkrýt ožehavá témata. Obojí dohromady lze spojit jen velmi obtížně; nebo alespoň tohle spojení v Disku vyznívá značně kostrbatě.
Postavy jako Nick, Jonathan, Helen a Naďa jsou totiž v inscenaci pouze nevýrazně stylizované; konverzačně, téměř bez emocí "pracují" na svém příběhu. Naproti tomu postavy homosexuálů Viktora a Tima odkrývají nejen svůj příběh, ale i své charaktery - a to prostřednictvím výrazné stylizace, vyhnané chvílemi až do parodie. Právě díky tomu se Viktor a Tom stávají určitými lidskými typy a díky tomu rovněž potlačují zmiňovanou tezovitost inscenace, a do jisté míry dokonce i nepřirozenost násilného, brutalizovaného dramatikova jazyka. Tím spíš pak ostatní vlastně nemají co hrát.
Ačkoliv se domnívám, že naše současnost není tak nenápaditá konverzačka s vulgarismy, jakou jsou Ravenhillovy Polaroidy v Disku, oceňuji, s jakým tématem se absolventský ročník celkem s úspěchem popral.
|
Marc Ravenhill: Polaroidy | |
| překlad | Martina Schlegelová Marie Špalová Kristina Šplíchalová |
| režie | Natália Deáková |
| výprava | Lukáš Kuchinka |
| dramaturgie |
Martina Schlegelová |
| hudba | DJ NEXT |
| produkce | Tereza Kučerová |
| hrají | Tereza Hofová Marek Němec Jakub Žižka a další |
| premiéry | 11. a 14. října |
 Stylizovaná fotografie z inscenace Polaroidy (Marc Ravenhill) v pražském Divadelním studiu Disk. |
 Stylizovaná fotografie z inscenace Polaroidy (Marc Ravenhill) v pražském Divadelním studiu Disk. |
 Stylizovaná fotografie z inscenace Polaroidy (Marc Ravenhill) v pražském Divadelním studiu Disk. |
 Stylizovaná fotografie z inscenace Polaroidy (Marc Ravenhill) v pražském Divadelním studiu Disk. |
 Stylizovaná fotografie z inscenace Polaroidy (Marc Ravenhill) v pražském Divadelním studiu Disk. |
 Stylizovaná fotografie z inscenace Polaroidy (Marc Ravenhill) v pražském Divadelním studiu Disk. |
