RECENZE: Dopisy na rozloučenou zachraňují hrdiny, příběh i autorku

Jak napsat poslední dopis rodině a přátelům před smrtí? Odpověď hledá román Všichni jsme utkáni z hvězd.

Rowan Coleman | foto: Adam Evans

Hned na začátek je důležité si ujasnit, že Rowan Colemanová píše pro ženy a je si toho moc dobře vědoma. Nebylo tomu jinak v případě jejích předchozích knih, které v Česku vyšly, a není tomu jinak ani tentokrát.

Při čtení je to potřeba brát v potaz. Její v Česku nejznámější román Kniha vzpomínek vypráví příběh učitelky, jejíž paměť pomalu ničí Alzheimerova choroba. Proto se rozhodne veškeré své vzpomínky sepsat do jednoho svazku, než je jednou provždy z paměti vymaže zákeřná choroba. Příběh je tak na míru ušitý převážně ženské čtenářce.

Podobný motiv nyní Colemanová využívá znovu – místo knihy vzpomínek však své hrdiny nechává psát dopisy na rozloučenou.

Manžel hlavní hrdinky Stelly, který se vrátil z války, trpí traumatickými vzpomínkami. Nechce s nikým komunikovat, a tak Stella utíká po nocích za prací do hospicu, kde promlouvá s pacienty. Učí se přemýšlet o smrti a její blízkosti. Zjišťuje, jak moc je pro člověka důležité se před odchodem na druhou stranu vypořádat se svou minulostí. A tak začne za své pacienty psát dopisy na rozloučenou. Odesílat je chce až po jejich smrti. Brzy se však bude muset postavit před zásadní dilema – proč je neodeslat, dokud jsou jejich autoři naživu a dokud je stále možné napravit staré křivdy. Kromě Stelly příběhu kralují ještě postavy mladíka Hugha, který se nedokáže vyrovnat s rozchodem se svou láskou, a teenagerky Hope trpící cystickou fibrózou.

Trochu více sarkasmu

Colemanová nepředkládá zajímavé zápletky. Trápení jejích hrdinů je běžné, v literatuře často opakované. Mnohokrát nefunguje, nicméně tentokrát baví. Do vyprávění se nepouští s přehnanými ambicemi a cílem čtenáře ohromit za každou cenu. Obzvlášť v dopisech, které se nacházejí mezi jednotlivými kapitolami, často vtipkuje. K sarkasmu má však daleko, což je škoda. Dodalo by to knize na atraktivitě.

Příběh je to líbivý, zároveň velmi zasněný a romantický, i když taková smrt nebo život s nevyléčitelnou chorobou není. Colemanová se tak určitě setkala s rozhořčenými reakcemi čtenářů, kteří se již v životě s podobně tragickou situací setkali. Od začátku do konce je nutné přistoupit na to, že jde o čistou fikci a nic víc. Realitu Colemanová do svých románů dostává nerada a ví proč. Zná svou cílovou skupinu.

Všichni jsme utkáni z hvězd

70 %

autor: Rowan Colemanová

nakladatelství: Domino

překlad: Markéta Polochová

499 stran, 349 Kč

Proto také nechybí šťastný konec, jehož příchod je s každým řádkem předvídatelnější a jasnější. Přesto nedovolí knihu odložit.

Colemanová si může sama děkovat za nápad s dopisy na rozloučenou. Jinak by totiž vznikl naprosto plytký příběh, jakých jsou některé dámské knihovny plné. V příští knize už by si však mohla pro své hrdiny vymyslet jinou zábavu než vyznávání se z vlastních vzpomínek a pocitů na papír.