Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Všechny plány a nápady nestihnu ani do sta let, říká osmdesátník Dobeš

  10:40aktualizováno  10:40
Milan Dobeš patří k nejoriginálnějším a nejvýznamnějším evropským výtvarníkům, kteří se věnují konstruktivismu a umění založenému na světle a pohybu. Přerovský rodák, jehož jméno nese muzeum vybudované v historickém centru Bratislavy, koncem července oslavil osmdesáté narozeniny.

Milan Dobeš: Variácie z grafík výber 1, 1971 | foto: Muzeum Milana Dobeše

Ve zdejších končinách není moc obvyklé, aby měl žijící autor svoje muzeum. Kdo s nápadem založit Muzeum Milana Dobeše přišel?
Galerista a můj přítel Peter Sokol. Nejdřív mě napadlo, že ho chce otevřít po mé smrti. Ale on prohlásil: "Kdybys viděl svoje muzeum, tak bys měl určitě radost. Jenže jak by sis to mohl užít, když budeš mrtvý?!" Ovšem důležité je, že to není jen moje muzeum – vystavujeme v něm i další spřízněné autory. S mnohými z nich jsem se spřátelil a vyměňovali jsme si své práce, takže jsem nashromáždil docela slušnou sbírku, která se stala základem bratislavské expozice. A sotva jsme ho v roce 2001 otevřeli, tak nám nabídl pomoc jako kurátor jeden z mých dávných kamarádů a vynikající konstruktivista Getulio Alviani. Díky němu jsme si mohli dovolit v Bratislavě představit díla takových autorů, jako jsou například Sonia Delaunay, Josef Albers, Max Bill, Victor Vasarely či Enrico Castellani.

Milan Dobeš: Terč, 1960

První kinetický objekt nazvaný Pulzující rytmus I jste vytvořil v roce 1960. Proč ve své tvorbě dáváte takový důraz na pohyb a světlo?
Já považuji pohyb i světlo za výtvarné materiály. Podstata kinetismu není v tom, že se socha postaví na sokl, který se otáčí. Pohyb i světlo musí spoluutvářet účinek výtvarného díla, jejich prostřednictvím musí něco vznikat. Pro mě je důležité, abych v divácích našel partnery. Aby si díky své fantazii sami objevovali různé světelné a pohybové vztahy. Každý člověk je od přírody hravý a na to myslím, když vytvářím své objekty. Nezajímají mě deprimující náměty, bojující umění mi nic neříká. Umění by mělo lidem přinášet potěšení a radost.

V roce 1966 jste svou tvorbu představil ve výstavní síni Svazu československo-sovětského přátelství na pražském Václavském náměstí. Přitom vám rok předtím v Bratislavě výstavu málem zakázali...
No právě, to jsou ty životní absurdity. Když mi zavolali, tak jsem nejdřív podezříval kamarády, že se opili a dělají si ze mě srandu – k tomu svazu mi spíš pasovaly obrazy dojiček krav a stachanovců. Ale nešlo o vtip – byl to spíš šprajc šéfů na tamějším ústředním výboru, kterých se dotklo, když jim sovětská ambasáda zakázala výstavu konstruktivistů, jejichž tvorbu objevil a dovezl kunsthistorik Dušan Konečný ze Sovětského svazu. A tak se rozhodli, že výstava konstruktivismu v Praze bude – jen potřebovali najít domácího autora, kterého nemohli z Moskvy zakázat.

Milan Dobeš: Variácie kruhu III. - IV. a V. - VI., 1966

Pražská výstava prý měla zásadní vliv na to, že vás začali zvát do zahraničí.
Kromě šestapadesáti tisíc návštěvníků na ni přišli i dva významní kunsthistorici ze zahraničí – na vernisáž se dostavil Udo Kulturemann a díky tomu, že byl v Praze na dovolené, mě objevil i Frank Popper, který je alfou a omegou přes kinetiku. Ještě v šestašedesátém mě Popper zařadil na výstavu Kunst-Licht-Kunst do nizozemského Eindhovenu a dva roky poté už jsem se dostal na Documentu IV v německému Kasselu. V roce 1969 mě Finové pozvali na výstavu šedesáti dvou nejlepších výtvarníků světa ARS 69 v Helsinkách, vystavoval jsem v Paříži, Montevideu, Buenos Aires...

Na ty další výstavy jste se dostal jak?
Všechno se skládalo do mozaiky, kde ze setkání na jedné akci často vyplynulo pozvání na akci další. V roce 1970 na Expu v Ósace například viděl můj objekt manažer, který mi pak nabídl spolupráci s American Wind Symphony Orchestra, což je orchestr složený z vynikajících hudebníků z celého světa. Za tři koňaky mi tehdy zařídil povolení k výjezdu do Spojených států básník, kterému jsem kdysi jako student ilustroval básničky v týdeníku Život; jeden koňak byl pro něj, druhý pro ministra kultury a třetí pro jeho náměstka. Amerika byla pro mě vynikající zkušenost – ten orchestr navazoval na americkou tradici, kdy se různé zábavní podniky a varieté plavily na lodích. Orchestr měl jeviště na lodi, se kterou jsme tři měsíce putovali po východním pobřeží a končili jsme šesti koncerty v New Yorku, přímo na Manhattanu.

Milan Dobeš: Pohyb svetla v priestoreIV., 1968

Ale k čemu orchestr potřeboval výtvarníka?
Vymyslel jsem světelně-kinetickou instalaci, která během koncertu fungovala jako stabilní výzdoba jeviště a při skladbách Pendereckého nebo Mayuzumiho jsem ji rozpohyboval. Protože jsem však neznal noty, tak jsem si hudbu naposlouchal a pak si nakreslil její grafický záznam. Při koncertě mi dopředu vynesli rozvodnou desku, ze které jsem ovládal pohyb a světelné proměny, a divákům mě představili dokonce jako prvního sólistu! Všude, kde orchestr hrál, jsem měl navíc i výstavy. Tu poslední v newyorském Hudson River Museum. A prodalo se všech čtyřiasedmdesát věcí, které jsem do Ameriky přivezl.

Nelitoval jste někdy toho, že jste se po studiích usadil v Bratislavě?
Bratislavu jsem si zamiloval už v době, kdy jsem maloval její Staré Město. A čím déle tady žiju, tím ji mám radši. Ono je to takové "kapesní město", každého tady znáte a všichni znají vás. Mně vyhovovalo, že je v Bratislavě větší bezstarostnost a ležérnost než třeba v Praze. Nejsem nacionalista a mám slovenský i český pas. Nemám nic proti Čechům, Moravanům ani Slovákům. Já su Evropan.

Milan Dobeš: Pohyb červených bodov II., 1996

Jaké plány má čerstvý osmdesátník Milan Dobeš?
Pracuji na soše pro město Ingolstadt a na podzim mě čeká výstava v Ostravě. Nečekejte ode mě, že se budu jen tak procházet a hůlčičkou šťourat do hromádek na ulici. Mám tolik nápadů a plánů, že je nemůžu všechny realizovat, i kdybych tady byl do sta let.

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Karbon, Zdeněk Burian
Dorotheum otevírá podzimní aukční sezonu. Láká na Buriana i Muziku

Astronomický podzim je tu a s ním přichází i začátek sezony v pražském Dorotheu. Aukční dům tentokrát zahajuje dražbou, které kraluje olej Hlava s kloboukem z...  celý článek

Světoznámý malíř a grafik Dimitrij Kadrnožka ve svém podkrovním ateliéru v...
STAŘÍ MISTŘI: Malíře pocitů a erotiky Kadrnožku měli za agenta CIA i StB

Malíř Dimitrij Kadrnožka se měl původně stát farářem, ale z jezuitského lycea ho pro drzost vyhodili. Syn hrdiny od Zborova za války pomáhal v protinacistickém...  celý článek

Papírové hlavy z řady Lowpolya a jejich autor Ivan Zabíral
V kadeřnictví se nemusí jen stříhat vlasy. Mohou sem i zvířecí hlavy

Se zajímavým konceptem do Prahy přišel kadeřnický salon Joshua. Ve svých prostorách se rozhodl otevřít dočasnou, takzvanou pop up galerii. Od minulého týdne...  celý článek

Ztratila jsem kamarádky po porodu. Lze se tomu vyhnout?
Ztratila jsem kamarádky po porodu. Lze se tomu vyhnout?

Vyšumění přátelství nemusí být jen vaše vina.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.