Autorem výstavy Avantgarda o mnoha médiích, s podtitulem Josef Bartuška a skupina Linie 1931-1939, je pětapadesátiletý historik umění Jaroslav Anděl.
Od roku 1982 působí převážně v New Yorku, nicméně letos v Praze uspořádal hned dvě rozsáhlé přehlídky. Tu první hostilo Rudolfinum, jmenovala se Česká fotografie 1840-1950 a nesla podtitul Příběh moderního média.
Nyní kurátor obrací pozornost médii napříč: rozkrývá bohatou škálu prostředků, jimiž se ve třicátých letech dvacátého století skupina Jihočechů chopila moderního tvůrčího a životního stylu.
Zajatci provincie
Dvanáct stěžejních členů se narodilo mezi lety 1887 a 1909. Jak předznamenává název expozice, protagonistou byl učitel Josef Bartuška.
Skládal básně, fotografoval, vytvářel autorské knihy, maloval, kreslil, zabýval se koláží, grafickým designem, vymýšlel dramata či filmová libreta, spolupracoval s rozhlasem, muzicíroval a věnoval se i teorii umění a publicistice.
Pro převládající profesní živel Linie je příznačné také jeho kantorské povolání. Na podzim 1935 zveřejnil Bartuška formou inzerátu osobní manifest v Haló novinách: "Všechno krásné upotřebím." Výstřižek otevírá prohlídku i katalog co trefná roznětka pozornosti.
Soustavné mezioborové zájmy rozvíjeli i jiní představitelé Linie: Karel Valter, Oldřich Nouza, Karel Fleischmann, Emil Pitter, Ada Novák...
Valterův sedmdesát let starý film Experiment je nyní promítán z digitální kopie.
Úprk světel a stínů v něm trvá asi tři minuty a bohužel je jedinou nalezenou ukázkou čilé kinematografické tvorby skupiny. K jejím dalším členům patřili Richard Lander, Jiří Linhart, Miroslav Haller, Miloš Mühlstein, Karel Vopátka, Josef a Rudolf Stejskalovi.
Vyznávali rozšiřování obzorů a civilizační pokroky, včetně fenoménu hromadných sdělovacích prostředků. Časopisem Linie se pokoušeli překonat meze regionu.
Jednou z motivací Andělova počinu byl právě vztah centra k periferii. Kurátor v katalogu třeba o excelentním grafickém úpravci jedinečného periodika Linie píše, že "přes rozsáhlou typografickou činnost se s Pitterovým jménem v dosavadních studiích o moderní typografii v českých zemích nesetkáme".
První souborné výstavy Linie v metropoli se dožil pouze pětadevadesátiletý Karel Valter, jediný člen skupiny zastoupený v Nové encyklopedii českého výtvarného umění, vydané Ústavem dějin umění AV roku 1995.
Přitom monografie nepostrádají ani někteří další výtvarníci Linie.
Následky malé rezonance umění s mimopražským rodokmenem jsou katastrofální!
Správci státních sbírek přišli v případě Linie tak pozdě, že většina potenciálních exponátů zmizela anebo skončila u soukromníků, což často vyjde nastejno. Vdova po Josefu Bartuškovi spálila - s požehnáním sousedky - stovky koláží, kreseb a možná i nezvěstných fotogramů.
Rozprášení děl členů Linie je důsledkem obecného problému: pokud není umění etablované, jeho hodnotu si často nepřipouštějí ani příbuzní tvůrců. Kdyby se dochovala veškerá produkce skupiny, výstava i kniha by zřejmě vyzněly docela jinak.
Vždyť třeba film byl pro avantgardu klíčovým médiem. Jeho možnosti vyzařovaly novátorské impulzy do každého směru: ovlivňovaly fotografii, poezii, tanec i divadelnictví...
Sympatické je pojetí knih u skupiny Linie: nezůstávají obyčejnou pomůckou k šíření poselství; jejich ztvárnění má punc experimentu.
Skupina prokázala v inovaci knižní kultury podle Anděla takovou originalitu, že kurátor z ní odvozuje nadnárodní význam skupiny. Kurátor zobecňuje, že podstatou kultury není jedinečné centrum, nýbrž výměna podnětů.
Multimediálnost a vzájemné působení různých oborů Anděl považuje za charakterističtější rys Linie než vývojové posuny mezi ozvěnami futurismu, kubismu, expresionismu, sociální kritiky, abstrakce a surrealismu.
Z desítky výstav, které Linie uskutečnila za svého devítiletého trvání, zasvětila pětici fotografiím velmi osobitého ražení.
Na ostatních prezentovala zejména malby, grafiku a kresby, popřípadě obrazové básně, typografii a scénografii. Tomu odpovídají proporce retrospektivy.
Návštěvník není odkázán na koupi výpravné a drahé publikace. K orientaci postačí vysvětlivky v expozici. Katalog však přináší nejen cenné informace a reprinty zajímavých článků: především obsahuje strhující interpretaci dávného intelektuálního dobrodružství. Hodil by se ovšem, pro ještě větší užitečnost, i jmenný rejstřík.
Historicky poslední výstavu uskutečnila Linie roku 1938 k 20. výročí existence samostatného Československa. Katastrofy osudů jednotlivých členů a spolupracovníků skupiny jsou spjaty s koncem demokratické éry. Za války byli německou říší povražděni Josef Stejskal, Karel Vopátka a Karel Fleischmann, zatímco Karel Valter, Rudolf Stejskal, Karel Fiala mladší, Norbert Frýd a Karel Štěch se z koncentračních táborů vrátili.
Fleischmannovy kresby z Terezína jsou nejotřesnějšími exponáty, ale zároveň oduševnělým svědectvím o děsných koncích v područí nelidského režimu.
