Žebrácká opera v podání souboru Bárka Színház

Žebrácká opera v podání souboru Bárka Színház | foto: Festival Divadlo Plzeň

Vrcholy divadelní Plzně přijely z Rigy a Basileje

Nejlepší slovenskou inscenací loňského roku – Čechovovým Ivanovem v podání Slovenského komorného divadla Martin, a moderní adaptací Brechtovy Žebrácké opery v podání budapešťského souboru Bárka Színház skončila hlavní, mezinárodní část 15. ročníku festivalu Divadlo Plzeň.

Do středy pokračuje projektem Sever na českých prknech, který představují čtyři současné české inscenace severských autorů.

Na festival přijelo deset zahraničních a čtrnáct domácích souborů, které nabídly více než čtyřicet inscenací a inscenačních projektů.

Nejvýznamnější událostí bylo hostování norského Národního divadla Oslo s moderním zpracováním domácí klasiky, Ibsenovou Divokou kachnou. Režisér Eirik Stubo zbavil text dobových nánosů a soustředil se na příběh, který podal s maximální možnou civilností.

Minimalistické výtvarné i herecké prostředky a důsledná práce s pomalu plynoucím časem byly ohromující. Přesto byl výsledkem jen jakýsi chladný divadelní krystal. Aktuální výklad chyběl, emoce se nedostavovaly. Obdobně dopadla i rumunská inscenace sebedestruktivního dramatu ikony coolness dramatiky Sarah Kane Očištění. Vrcholy festivalu přišly odjinud.

Především to bylo lotyšské Jaunais Rigas Teatris, které přivezlo formálně velmi originální dramatizaci povídky současné ruské prozaičky Taťjany Tolsté Soňa. V superrealistické scéně ožívá text způsobem zcela nezvyklým.

Dva zloději se vloupají do zatuchlého bytu a na základě nalezených fotoalb je omámí příběh, který se zde v 30. letech 20. století odehrál. A oni jej prožijí znovu. Jeden z nich povídku Tolsté vypráví, druhý mlčky hraje hlavní postavu, hloupou, ošklivou, okolím vysmívanou ženu. Nejde však o schválnost: herci tak získají určitý groteskní odstup a režisér dosahuje málokdy vídaných stavů a emocí na hraně reality a snu, tragédie a frašky.

Jinak – i když rovněž s maximální snahou o autenticitu – pracuje švýcarské režisérské sdružení Rimini Protokoll. Využívá neherce a amatéry a zpracovává jejich skutečné příběhy. Inscenací Mnemopark – A Mini Train World nabídl Theater Basel jednu z nejaktuálnějších podob současného divadla, jež v reálné skutečnosti, mimo divadelní sály a provoz, objevuje novou divadelnost a uměleckou naléhavost.

Že jsou však živé i tradiční divadelní postupy, ukázaly hlavně české divadelní scény. Uhdeho Zázrak v černém domě v podání Divadla Na zábradlí, Čechovův Racek Komorní scény Aréna, artistní adaptace Senekovy Faidry Divadlem v Dlouhé nebo Goldflamovy komiksově razantní pohádky Krvavé koleno plzeňské Alfy doložily, že české profesionální divadlo reflektuje současný svět s velkou mírou uměleckého rozletu a s profesní zdatností.

V jeho špičkách mu však oproti Evropě zatím chybí odvaha vstoupit do reálného prostoru a pracovat i mimo zavedené struktury. Naštěstí existují nezávislé scény, které se o takové divadlo pokoušejí. Prezentovaly se ve festivalovém programu nazvaném Site specific.