I detektivní thriller Zloděj životů má sice po vzoru Kill Billa ztepilou ženskou hrdinku, zde v podobě Angeliny Jolieové, i rodinná švanda Scooby-Doo 2: Nespoutané příšery si obdobně jako Tarantino troufla na pokračování, jenže to je při nejlepší vůli všechno, co má šlágr týdne společného se snímky z kategorie "a další". Navíc by obě tyhle doplňkové položky asi měly smůlu, i kdyby vstupovaly na trh samy.
Ve Zloději životů hraje slušně Ethan Hawke coby přitažlivě záhadný svědek a o chlup líp město Montreal svou nevlídnou, sychravě odcizenou tváří. Bohužel od počátku je zřejmé, kdo je vrah, jenž se schovává za uloupenou totožnost svých obětí, takže se jen čeká, jak dlouho bude vodit zdatnou, zdánlivě chladnou policistku, znalkyni zločineckých dušiček, za její hezký nos.
Kromě výjevů z pitevny si film půjčuje od Mlčení jehňátek i tiché erotické jiskření, jenže to není zrovna doména ani režie, která milostné scény ohlašuje vlajícími záclonami jako v českém seriálu, ani Jolieové, která pak plačtivě špulí rtíky. Nechtěný smích v melodramatickém závěru zachrání až druhý zvrat. A Kiefer Sutherland, král seriálu 24 hodin, si tu zasloužil větší prostor než takzvaný štěk.
Štěkání v titulní roli naopak přísluší "neživému" psovi, jenž svorně s "živými herci" honí strašidla v pokračování bláznivé komedie pro děti Scooby-Doo. Ale pouhé spojení animace s realitou už dávno neoslňuje, zvláště když zápletka o lovcích duchů je vyčichlá, zlé příšerky připomínající karnevalové masky mají přirozenější výraz než lidští hrdinové a hlavní vtip tkví v tom, že sebou kdekdo mlátí o podlahu. Křiklavě umělou barevností se film blíží bláznivému klipu písně pro mateřské školy - pohříchu je mnohem delší.
