Napětí v knizeRomán Muž na dně koupíte na iDNES.cz  |
Spisovatelku Ivu Procházkovou znají čtenáři hlavně jako autorku báječných a oceňovaných knih pro děti. Jenomže ona píše sem tam i prózu pro dospělé, hry pro divadlo a scénáře pro film a televizi.
S Ivanem Trojanem v hlavní roli majora Holiny uvede v lednu Česká televize seriál Vraždy v kruhu, který vznikl podle její předlohy. A román Muž na dně, jenž právě vychází v nakladatelství Paseka, je jakousi předehrou k seriálu, odehrává se dva roky před prvními díly.
Třeba policejní vyšetřovatel Rosťa, kterého bude hrát Richard Krajčo, v knize ještě není na vozíčku. A Marián Holina je tu „jen“ vrchním komisařem, nikoli majorem.
Vraždy v kruhu: Muž na dněIva Procházková vyd. Paseka 2014 |
To nejpodstatnější by však mělo zaznít hned v úvodu: Iva Procházková napsala jednu z nejvýraznějších českých detektivek, která jednoznačně snese srovnání i s tím nejlepším, co nabízí současná skandinávská kriminální vlna.
Především: hrdinové Muže na dně nejsou ani trochu trapně provinční, přestože vyšetřují vraždu, jež se odehrála v lomu kousek za Prahou. Kromě propracovaných detailů a množství uvěřitelných scén, které skládají dohromady košaté vyprávění, za to mohou i slovenské a maďarské kořeny hlavního hrdiny, komisaře Mariána Holiny.
Jadrný Maďar komisařem
Své myšlenky sem tam proloží pikantním slovenským „doparoma“ a dotěrné reportéry zpraží prohlášením v jadrné maďarštině. Není to prostě žádný Pepan z Horní Dolní, i když mu táhne na padesát a miluje rohlíky.
Uděluje jim známky – při cestě do Kladna náhodou natrefí na křupavou dobrotu, u benzinky cestou z Uherského Hradiště si koupí gumový vzorek, který ani nedojí. Prostě člověk, prostě detaily, prostě normální odstíny lidského života, které formují komisaře, doktory i politiky.
Podobným detailem, který Procházková krásně propracovala a který nemá za úkol nic než zdůvěryhodnit postavy, je vztah dvou hrdinek k brazilskému bojovému tanci jménem capoeira. Ale od detailů k příběhu: na dně zatopeného lomu je nalezeno mrtvé tělo. Komisaři Holinovi v ten den přidělí k ruce mladého policistu Diviše, oba vyrážejí do terénu a v parném letním dni jsou víc než úspěšní.
Motivů pro vraždu i podezřelých je najednou víc, než jsou schopni zvládnout. Do týmu tak přibírají ještě policistku Šotolovou, výkonnou ráznou ženskou, která svou aktivitou zahanbuje, a tedy i vytáčí všechny své mužské kolegy.
Na scéně se objevuje pěstitel konopí, násilný policista, slavný architekt i jedna stará tragédie, která tvoří podhoubí případu. Holina se svým týmem ho řeší během tří dnů před deštěm, závěrečný slejvák spláchne všelijaké viny a nechá jen jednoznačně vyřešený zločin.
Ve znamení zvěrokruhu
V čem je tahle detektivka jiná, originální? Zaklínadlem moderní kriminalistiky tady není analýza DNA, ale astrologie.
Ne že by Holina byl demagogickým vykladačem znamení zvěrokruhu a jejich vlivu na oběti a vrahy, ale když mu jeho přítelkyně prozradí pár konstelací a zpracuje horoskop oběti, zjistí, že to sedí. Ale nic neláme přes koleno, horoskopy u Procházkové nepůsobí nijak křečovitě, dokázala přesně odhadnout, kde je hranice vhodné originality a co už by bylo příliš fanatické.
Navíc se jí poměrně často daří sázet do textu „obyčejné“ detektivky výstižná vysvětlení (“Když jeden druhému tyká, rychleji se dobere toho, jestli je sráč.“) i literárně milé obraty (“Horké léto neznalo polotóny, jen ostré kontrasty.“).
Přidává k tomu třeba obrazově výborně fungující nápad s oknem, na které si Marián Holina v kanceláři píše fixem hlavní indicie a lepí fotografie lidí zatažených do případu. Když pátrání skončí, okno jednoduše umyje. A nakreslí čáry k dalšímu případu.
Vytknout tak lze autorce snad jenom stokrát použité otřepané klišé o tom, jak novináři ničí kriminalistům práci a že novinářky jsou hloupé husy s naondulovanými řasami, které všichni nesnášejí, ale neumějí se jich zbavit.
Nesbo, Mankell, Procházková
Sečteno a podtrženo: pokud by i další díly Vražd v kruhu vyšly jako romány, vedle Nesboova Harryho Holea nebo Mankellova komisaře Wallandera by si milovníci detektivek mohli v klidu vyrovnat dvanáctidílnou sadu případů majora Holiny a nepůsobilo by to nijak nepatřičně.
Teď jen nezbývá než doufat, že televizní případy Mariána Holiny budou stejně poutavé jako ten knižní.
