Johnny Winter je jedním z těch, kteří definovali moderní bluesovou kytarovou hru, na jeho jméno přísahají tisíce následovníků po celém světě – ale žádnému z nich se nepodařilo dosáhnout takového věhlasu. Už proto, že Winterův hráčský styl je naprosto originální, nenapodobitelný a snadno rozpoznatelný po prvních tónech.
A nejde jen o obdivuhodnou techniku a rychlost jeho pověstných "okovaných" prstů, ale především o stoprocentní prožitek žánru, přímé spojení s jeho kořeny a soulad mezi stylem hry, zpěvu a výběrem repertoáru.
Johnny Winter je rodilý Texasan, narodil se v Beaumontu v roce 1944 a už odmalička muzicíroval s mladším bratrem Edgarem, klávesistou a saxofonistou, který si vydobyl velkého uznání zejména v 70. letech. Oba sourozenci se k sobě v různých etapách kariéry nadále vraceli.
Johnny & Edgar Winterové (1992)
Výborné debutové album, nazvané stroze Johnny Winter, vydal kytarista v roce 1969, téhož roku, kdy jeho hvězda zazářila i na asi nejvýznamnějším festivalu všech dob ve Woodstocku.
Johnny Winter ve Woodstocku (1969)
Postupem času se Winter od ortodoxního elektrického blues, na kterém vyrůstal, mírně odklonil k písničkovějšímu rocku, který hrál s kapelou, jež dala jméno jeho albu z roku 1970 – Johnny Winter And.
Divoká doba, divoká hudba a divoký životní styl kytaristu vehnaly do náruče drog, ze které se dokázal vymanit a natočit v roce 1973 comebackové album s příznačným názvem Still Alive And Well, z jeho "nebluesových" jedno z nejlepších.
Ve druhé polovině 70. let Johnny Winter znovu nalezl svoje bluesové kořeny díky producentské a hráčské spolupráci na čtyřech albech génia klasického chicagského blues Muddyho Waterse, z nichž všechna obdržela cenu Grammy.
J. Winter & Muddy Waters: Goin´ Down Slow (1981)
S Watersovou kapelou také natočil roku 1977 vlastní desku Nothin´ But The Blues, jež byla jakýmsi "programem" pro cestu, již si zvolil, jak se zdá, na celý zbytek kariéry.
Zcela zásadním okamžikem pro jeho bluesovou tvorbu byl podpis smlouvy s prestižním chicagským labelem Alligator, u něhož vydal v letech 1984 – 86 postupně tři vynikající alba Guitar Slinger, Serious Business a Third Degree, která patří bez nadsázky k tomu nejlepšímu na poli elektrického blues druhé poloviny 20. století.
Johnny Winter: Mojo Boogie (1991)
V souvislosti s narůstajícími zdravotními problémy se Winterova činnost v 90. letech poněkud zpomalila, ještě na začátku dekády nicméně stačil natočit další perlu své diskografie Hey, Where´s Your Brother?. Nepříliš dobrá tělesná kondice se bohužel podepsala i na kytaristově první pražské návštěvě v roce 2002.
Album, vydané o dva roky později a nesoucí další výmluvný název I´m A Bluesman, nicméně slibovalo jisté naděje, které vycítila i americká hudební akademie, jež je nominovala na Grammy.
V posledních dvou letech Johnny Winter doslova překopal od základu svůj osobní i profesní život: po roztržce s dlouholetým manažerem vystřídal produkční zázemí a změnil i lékařský tým. Aktuální zprávy i záznamy vystoupení naznačují kytaristovu nesmírnou fyzickou i duševní pohodu a nadcházející česká vystoupení slibují "reparát" v plné síle.
Johnny Winter na Crossroads Festivalu 2007
