Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Vpřed se pohybujeme díky pohybům nazpět

  14:13aktualizováno  14:13
Vynikajícímu sochaři, malíři a scénografovi Janu Koblasovi, jenž od konce 60. let žije ve Spolkové republice Německo a který svým dílem dalekosáhle přesahuje český horizont, vychází v pražském Karolinu velká monografie. Téměř třísetstránková kniha obsahuje 233 reprodukcí Koblasových děl a byla připravena v české a německé jazykové verzi.

Na dvou cyklech pracujete prakticky celý svůj tvůrčí život: Mýtus země a Hlavy. Přitom cyklus Hlavy nacházíme současně i u Nepraše a malířů Istlera i Medka. Jak se tyto cykly zrodily?
Přesně nevím. Začal jsem dělat kdysi portréty, jejichž náboj je v expresi. Jde o výraz a sdělení čehosi. Hlavou se dá možná sdělit víc, neboť uvnitř je komputer. Jen na akademii jsem vyvedl kolem stovky portrétů. Pracuji tak, že nějaký úkol dořeším jedním způsobem, pak se k němu po letech vrátím a jdu na tentýž úkol jinak. Protože každá situace a každá doba má jiné akcenty, a ještě k tomu se měním já, tak z toho nutně vyplývá diferencovaná výpověď. V každé situaci vystupují z nekonečné řady jiné akcenty, člověk je musí zahlédnout, a k tomu mu pomáhá intuice.

Když začínáte sochu, vycházíte spíš z vnitřních pocitů, nebo z materiálu, z hmoty, kterou budete zpracovávat?
První akcent vychází vždy z vnitřních pocitů, z potřeby to či ono říct. A když už jsem v tomto stadiu, tak si říkám, v jakém materiálu je to možné říci nejpřesněji. Na něco je lepší dřevo, na něco kámen, na jiné věci bronz. A pak samozřejmě materiál upřesňuje konečnou formu. Člověk musí jít s materiálem, v kterém pracuje, nikdy proti němu. Sochařství je dialog s hmotou. A je-li hotový základní rozvrh, pak už jen sloužím obrazu či soše. Socha si vlastně říká sama, co chce. Já musím jen dobře poslouchat a dívat se, co potřebuje.

Sochařka Magdalena Jetelová, která je o generaci mladší, mi říkala, že vy jste byli abstraktní, zatímco jim šlo o to být čitelnější, chtěli dokumentovat převrácenost totalitního světa. Cítíte to také tak?
Generace Magdy Jetelové měla nás za sebou a samozřejmě musela - jako každá nová generace - nás nějak negovat. Oni nemohli dál popotahovat to, co jsme dělali my. Museli pracovat jinak, aby projevili svůj názor. A samozřejmě měli jinou zkušenost s jiným světem, který jinak myslel.

Jetelová hovoří o dokumentaci převráceného světa: zatímco v normálním světě se sedí na židli, ona chtěla ukázat, že v totalitě židle sedí na lidech. Měli jste taky potřebu nějak si artikulovat podstatu svých sdělení?
Z mého hlediska to nešlo nikdy tak jednoduše. Základní otázka pro mne byla: Co je důležité v tuto chvíli? A když si na tu otázku odpovím, tak na tom problému pracuji třeba rok i déle a snažím se ho zpracovat ze všech stran. Nejsem spekulativní a pokouším se věci spíš zjednodušovat. Své pocity převádím do výtvarné řeči. Nemám rád bastardní záležitosti ani happeningy. Výtvarníci nejsou herci. Chápu, že se tím dá něco sdělit, ale já jsem pro čisté formy. Na druhé straně musím přiznat, že tento můj postoj souvisí i s tím, že jsem člověk z minulého, 20. století. Umění - podle mne - se pokouší svět vyložit a nějak pochopit. Nebo pomáhá pochopení světa. Proto musíme vytahovat ze světa takové díly, které jsme vůbec schopni pochopit. Jsme sice obklopeni technikou, užíváme ji, ale ve své podstatě se moc neměníme.

To mi nedávno říkal neuropatolog František Koukolík, že jsme ještě postaveni tak, že plně jsme schopni vnímat věci jen při rychlosti, která odpovídá koňskému cvalu...
Ano, to se říká; je-li člověk ve tmě a je ozářen reflektory, má pocit, že vidí vlky. Světlo evokuje v podvědomí něco živého. Naše nevědomí si překládá i svítící tanky do vlků. Najednou se stanete jeskynním člověkem. Stačí si přečíst Ovidia Nasa Listy heroin, Epistulae ex Ponto nebo Metamorfózy, a hned zjistíte, jak je to "up to day". Mě velice zajímají pochody nazpátek, protože právě díky nim se můžeme pohybovat dopředu. Já jsem se poslední dva roky zabýval Gilgamešem, to máte tisíce let starý text, a také tam najdete vše: potopu, pohled na Zemi z velké výšky. Mě vlastně zajímá to, co v člověku existuje před psaním, před kreslením, co se v nás odehrává před tím, než uděláme čáru, než první člověk udělal rysku do kosti jako sdělení.

Co byste si sám o sobě napsal do encyklopedie, kdyby vám dali k dispozici tři řádky?
Narozen 5. října 1932, otec muzikant, matka novinářka a po roce 1948 dentistka. Jan Koblasa, slušný sochař.

JAN KOBLASA
Narodil se v Táboře, studoval AVU a DAMU. Počátkem 60. let pořádal neveřejné výstavy Konfrontace. Společně s Mikulášem Medkem se stal hlavním představitelem nonkonformní nastupující výtvarné generace. Scénograficky spolupracoval s Divadlem Za branou Otomara Krejči. Od roku 1966 podnikal studijní cesty po západní Evropě, srpen 1968 jej zastihl v Itálii, v roce 1969 založil v německém Kielu na Muthesius Fachhochschule obor volné plastiky, který vedl až do roku 1998. V Evropě měl dosud asi sto výstav.



Sochař Jan Koblasa.

Sochař Jan Koblasa.

Autoři:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Fotografie nominované na ceny Czech Press Photo 2017
Prohlédněte si snímky nominované v prestižní soutěži Czech Press Photo

Do letošního ročníku se přihlásilo 482 tvůrců s 7 277 fotografiemi. Mezi snímky, které vybrala mezinárodní porota, jsou i díla našich fotografů Petra Topiče,...  celý článek

Skica, která by mohla být předlohou Mony Lisy od Leonarda Da Vinci.
Leonardo Da Vinci možná Monu Lisu původně nakreslil bez oblečení

Italský malíř Leonardo da Vinci si možná Monu Lisu, patrně nejslavnější portrét všech dob, nejdřív načrtl uhlem jako nahou ženu. Experti v pařížském muzeu...  celý článek

Jan Koblasa vystavuje na Pražském hradě.
Zemřel sochař Jan Koblasa, po emigraci uznávaný i v zahraničí

Ve věku 84 let zemřel minulý týden český sochař, malíř, grafik a autor mnoha filozofických esejů Jan Koblasa. Jeho úmrtí s odvoláním na rodinu potvrdil...  celý článek

Hledáte maminku v okolí na společné aktivity?
Hledáte maminku v okolí na společné aktivity?

Tyhle maminky na eMimino.cz jsou na tom stejně.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.