Kurz negativního myšlení

Kurz negativního myšlení - Snímek z filmu Kurz negativního myšlení (2007) | foto: Cinemart

Vozíčkáři vyvolají v kině ostrou rebelii

Kdo nezná Kurz negativního myšlení, těžko si představí snad ten nejčernější odstín černého humoru: komedii o vzpouře vozíčkářů.

Hit letošního karlovarského festivalu, jemuž se dlouze tleskalo vestoje a který v boji o diváckou cenu přebily těsně jen Vratné lahve, si odnesl cenu za nejlepší režii; teď vstupuje do kin.

"Pořád tu slyším otázku, proč jsou severské filmy tak posedlé postavami osamělých alkoholiků v depresích. Takže vám chci říci, že vy ve východní Evropě jste na tom stejně," vzkázal režisér Bard Breien z karlovarského pódia do sálu; sklidil další smích a potlesk. Stal se zkrátka miláčkem publika, které se shodovalo, že filmový "severní vítr" je sice opravdu krutý, ale také silný, svěží a léčivý.

Ostatně jako třeba "nadávací pytlík" - pomůcka, již na radu psycholožky používají hrdinové snímku, aby si prý do ní "pozitivně" ulevili. Norský film Kurz negativního myšlení vypráví o pětatřicetiletém muži, jenž po autonehodě skončil na vozíku; manželčinu péči nese o to hůř, že jí už nemůže poskytnout ani sex.

Propadá sebezkáze, pije, poslouchá Johnnyho Cashe, sleduje válečné filmy, hrubě se odmítá bavit s kýmkoli. A v téhle situaci muže navštíví skupina podobně postižených lidí, kteří ho pod vedením psycholožky mají naučit pozitivnímu myšlení. Lékařku, jež si na jásavé manipulaci s vozíčkáři založila kariéru, však potká prvně v životě rebelie.

Hrdina se proti převýchově v usměvavé stádo vzbouří drasticky i zábavně: pomocí brutální upřímnosti, hory alkoholu, marihuany a nečekaně pádné facky získá invalidy na svou stranu a odhlasují si, že "zdravé" mezi sebou nechtějí. Soukromý mejdan "nemocných" nabírá obrátky...

Představitel hlavní role Fridtjov Saheim si hraní na invalidním vozíku pochvaloval; mohl prý aspoň po celých dvacet dní natáčení sedět. Jeho výkon zase chválí skuteční invalidé. Ale ne všichni se nad originální komedií útočící na pokrytecký soucit bavili.

"Čekali jsme odmítavé reakce, také přišly a mrzely mě. Ale vůbec nebyly od vozíčkářů. Paradoxně zdraví lidé nás nařkli, že nemáme k nemocným respekt, zatímco postiženým se film líbil. Oni totiž trpí právě tím, že je všichni litují, odmítají, aby se s nimi jednalo jako s ubožáky," vysvětlil režisér. Karlovarská trofej otevřela filmu cestu na další festivaly: před pár dny rozesmál Kurz negativního myšlení diváky v Kodani.

,