Ta přitažlivost je nejspíš vzájemná. Filmového režiséra Larse von Triera
láká divadlo – s divadelními prostředky si zakoketoval například ve
snímku Dogville. Divadelníky zase neodolatelně přitahují Trierovy náměty – momentálně se v Dánsku chystá Tanec v temnotách jako opera. Divadelních adaptací se dočkala moderní tragédie Prolomit vlny i svérázná experimentální komedie Kdo je tady ředitel?.
Námět je jednoduchý: Ravn je majitel firmy, ale už deset let se vydává za řadového zaměstnance. Veškerá nepopulární opatření hází na vzdáleného fiktivního ředitele, s nímž se komunikuje výhradně e-mailem. Jenže pak se Ravn rozhodne firmu prodat a ředitel musí na "scénu".
Ravn si na "černou práci" najme neznámého a podceňovaného herce.
Ten o principech fungování firmy na informační technologie nemá ani ponětí, zaměstnanci jsou navíc banda podivínů.
Potud nic neobvyklého: postavit příběh na tom, že některé postavy vědí víc než jiné, načež z předstírání vzniká nedorozumění a ztřeštěné situace, je jedna z běžných technik komedie. To, čím si Trierův kousek vydobyl pověst experimentu, je zpracování.
Využití "zcizujících" autorských komentářů, ve kterých Trier odhaluje komediální klišé, a podivný, těkavý, jakoby amatérský střih a kamera, jež jen občas opustí zcela nespektakulární a nudné kancelářské prostory.
Režisér slabosti rozumí
"Trier v některých rozhovorech mluví o tom, že o umístění kamery a momentu střihu rozhodoval počítač; ale těžko soudit, zda nejde alespoň o částečnou mystifikaci, jak je jeho dobrým zvykem.
Ostatně v ‚Řediteli‘ je podobných provokací víc – včetně narážek na slavný manifest Dogma 95 a přímo porušování jeho zásad," říká dramaturgyně Martina Kinská a dodává: "Pro nás je rozhodující námět. Rozhodli jsme se vzdát vstupů autora s jeho komentáři, narážek na Dogma i některých hříček, které fungují pro Dánsko.
Obdobně těžko budeme experimentovat s filmovým střihem. Pro mnohé to může být zklamání, ale nechceme se tvářit, že jeviště dokáže to samé co film. Na druhou stranu má divadlo oproti filmu svá specifika a právě s nimi si chceme pohrát."
Právě Kinská do divadla "Ředitele" jako námět přinesla a vyprávěla režisérovi Danielu Hrbkovi. Ten si přečetl filmový scénář přeložený Františkem Fröhlichem a v rolích Ravna a herce Kristoffera si okamžitě začal představovat Kamila Halbicha a Michala Dlouhého.
Když si po čase Trierův originál pustil, nemohl se už své představy zbavit a filmoví herci mu v úlohách neseděli. Nakonec si však snímek oblíbil. "Jinak mě osobně tato komedie oslovuje velmi, protože jako ředitel a bývalý herec rozumím slabost obou hlavních postav," podotýká Daniel Hrbek, jinak též ředitel Švandova divadla.
Do dalších rolí obsadil například Kláru Pollertovou-Trojanovou, Evu Leimbergerovou či Roberta Jaškówa. Na roli islandského obchodníka a kupce firmy, který mluví ve své rodné řeči, si pozval Alexeje Pyška.
Dotknout se podstaty
Do adaptace Kdo je tady ředitel? se již dříve pustili v Polsku, Prolomit vlny má momentálně v repertoáru ostravské Divadlo Petra Bezruče a pražské Rokoko. Čím filmový vypravěč a podle mnohých též velký manipulátor a citový vyděrač Lars von Trier divadelníky tak poutá?
"Nemůžu mluvit za všechny, ale nás zcela jistě schopností stvořit velmi silné situace, byť často Trier nemá ambici vyždímat je na doraz. Jako by člověka lákalo onu situaci vzít a pořádně ji prozkoumat, ohmatat ji ze všech stran, dotknout se znovu podstaty a pak z ní možná také použít jen střípek. Přitom se však dotknout síly, kterou uvnitř nese.
Zřejmě je lákavý i dovedností uchopit někdy až notoricky známé situace netradičně, nabourat klišé a všechno zkomplikovat neotřelým, někdy až útočně provokativním viděním. Možná je to celé hledání skrze formu i obsah. Vždy se ale Trier ptá po nějaké základní podstatě včetně podstaty člověka. Co víc chtít?" dodává Martina Kinská.
