Čtrnáct hodin, ČT 1. Přichází šokující zpráva: Volební místnosti se právě uzavřely! Nic víc se sice neví, ale byla první.
Šestnáct hodin, Prima. Sděluje, že v sídlech politických stran "vládne klid," případně "velké napětí", a že "máme málo času".
Sedmnáct hodin, ČT 1. Akční moderátorka prolézá stylizovanou obrazovkou, čímž dramatizuje hovor s kolegou: "Je čas podívat se na další výsledky." - "Přesně tak." Debaty s kandidáty řeší "co by bylo, kdyby". Podle hostů ČT nebude úspěch ODS velký, v téže době Prima hádá opak. Tak kdo získá Julii: muž modré krve Raul, či rudý rebel Pedro?
Osmnáct hodin. Prima přidává k předběžným číslům sestřih výroků politiků bez reportérské omáčky, ČT kolovrátkově přepojuje z jedné stranické klubovny do druhé: "Hlásím se z místa X, už tu se mnou stojí pan Y a ptám se ho: Co vy na to?" Jednotná odpověď: "Výsledky jsou předběžné, zůstáváme optimisty." Julia se nemá s kým poradit, vášní znalá Nova si zatím nedá svůj program volbami rozvracet.
Devatenáct až devatenáct třicet, hlavní zprávy. Je to záhadnější než Akta X a zábavnější než Dobroty: každá strana se cítí být vítězem. Prohrál vůbec někdo? ČT se chválí, že ve štábech sledují její volební studio. Nova vnese do děje přehlednost, pár kuriozit z venkova plus přiznání: Víc nevíme, neplašme se, počkáme. Julii spadnou klapky z očí: než takové přetahování, to raději souboj Raula s Pedrem na pistole.
Od půlnoci do nedělního rána - návrat nudy. Stanice se zase sjednocují, čísla již známá prodávají přes kopírák. Jen je graficky zdobí jako reklamy na vlastní pořady. Předvádějí se počítačové triky, běhá se po politické mapě: "Stojím na růžové, jdu dál, a jsem na modré." Přidat mráčky, tlak, teplotu a rosný bod, snad bychom znali i stav počasí.
Ale kdo tedy vlastně vyhrál? Kdo si povede Julii k oltáři? To se přece dozvíme teprve v moudrých televizních debatách.
- pondělí 4. listopadu 2002
