RECENZE: Foglarův odkaz ožívá v Prašině, kde se dávno zastavil čas

Napínavá, tajuplná a dobrodružná se špetkou romantiky – taková je debutová kniha pro děti nazvaná Prašina, již napsal mladý matematik a literární recenzent Vojtěch Matocha.

Knižní Prašina připomíná Foglarova Stínadla (na snímku někdejší podoba pražské Řásnovky, jedné z možných autorových inspirací). | foto: Kateřina Bečková / Zmizelá Praha Dodatky I., nakladatelství Paseka

Žánrově jde o vědecko-fantastický akční příběh, kde se snoubí kouzlo knížek Jaroslava Foglara (jemuž vzdává hold), Julesa Verna, napětí Jo Nesboa i záhad jak z Šifry mistra Leonarda od Dana Browna.

Prašina

70 %

Autor: Vojtěch Matocha

Nakladatel: Paseka

264 stran, 269 korun

Autor zasadil do centra Prahy magickou tajemnou fiktivní čtvrť Prašinu, připomínající atmosférou křivolakých uliček, ponurých dvorů a temných průchodů Foglarova Stínadla. Navíc se zastavil čas na konci devatenáctého století. Nefunguje zde elektřina a už vůbec ne mobilní signál, nejezdí tramvaje.

Přesto je domovem pro spoustu lidí, byť poněkud podivných. Bydlí tady i Jirkův děda. A když ho Jirka jde poprvé sám navštívit, začne tím pro něj a jeho kamarády neuvěřitelné dobrodružství s bojem za záchranu celého města, ne-li světa. Je tak intenzivní, že se od něj nedá odtrhnout, ba ani se nadechnout.

Obálka knihy Prašina

Autor od prvních stránek udržuje čtenáře neustále ve střehu, bez momentu odpočinku – až je to skoro na škodu. Pro hrdiny není nikde bezpečno, všechno je jinak, než se zdá, a nebezpečí střídá nebezpečí. Číst Prašinu je vlastně permanentní, ač vzrušující stres proložený něžným ruměncem citů třináctiletých hrdinů.

Vznikl regulérní thriller, avšak obalený příjemným stylem i krásným jazykem a doplněný neméně autentickými ilustracemi Karla Osohy. Příběh je dobře vystavěn – a i když se možná dospělý čtenář občas pozastaví nad logikou některých situací, zažívá splněný dětský sen o dobrodružství. A koneckonců sny si trochu nesoudržnosti mohou dovolit.