Omezený vojenský sluha sice trpně snáší nesmyslné ponižování ze strany nařízených, kvůli nevěře však zavraždí svou milenku, jedinou osobu, k níž jej váže silný citový vztah. Büchnerova hra je tu však tentokrát podkladem pro víceméně samostatnou autorskou kreaci; Gombárovo spoluautorství potvrzuje i změna titulu inscenace na Vojcek - Der Romantiker.
Úprava vychází z nového rámce celého příběhu. Za Vojckem čekajícím ve vězení na popravu přichází manželka jednoho z trapitelů a vyznává se mu ze své lásky; následuje řada snových průhledů do Vojckovy minulosti. Dodo Gombár si tímto jednoduchým trikem jako režisér rozvázal ruce - s motivy a scénami původní Büchnerovy hry si může dělat víceméně cokoli.
Vojcek Milana Kačmarčíka kolísá mezi šílencem a prokletým básníkem, režie nicméně nachází zalíbení především v groteskních výstupech příslušníků "honorace" a rozervaně lyrickém rozehrávání Vojckova vztahu k dvojici protikladných žen - kontrast k rafinované svůdnosti tajemné Markéty v podání Kláry Pollertové-Trojanové tvoří živočišnost Vojckovy milé Marie (tu hraje Klára Cibulková). Publikum však není ušetřeno ani živě zpívaných písní, jejichž banalita v drsně elektronicko-industriálním balení nemá daleko k nechtěné parodii.
Žoviální brutalitu bezcitné a cynické společnosti, podtrhuje finále: poté, co Vojcek zabije Marii, konstatuje čtveřice jeho trapitelů, že to byla "krásná vraždička", a odchází ze scény s tím, že je nutné rychle najít náhradníka, s nímž bude stejná legrace jako s tímhle. Je to příznačné. Dodo Gombár se sice snaží z významově nesmírně bohaté hry připomenout co nejvíce, značně svévolně působící skrumáži však nakonec stejně dominuje motiv nejběžnější a nejtradičnější.
GEORG BÜCHNER, DODO GOMBÁR - Vojcek - Der Romantiker
Švandovo divadlo Praha. Překlad Dagmar Čiripová a Dodo Gombár, režie Dodo Gombár, hudba David Rotter, scéna Michaela Hořejší, kostýmy Kamila Polívková.
