Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Vlivný šéf rádia Evropa 2 Vladyka: Vím, že mám pověst hulváta

  14:47aktualizováno  14:47
Za to, že se z jejich písní staly hity, vděčí Petru Vladykovi třeba Kryštof, Marek Ztracený, Ewa Farna či Xindl X. Šéf rádia Evropa 2 do značné míry určuje, jaká hudba se u nás bude poslouchat.

„Hodně lidí mě nemá rádo, protože říkám často ne,“ přiznává v rozhovoru pro MF DNES šéf rádia Evropa 2 Petr Vladyka. | foto:  Jan Zátorský, MAFRA

Dostat písničku do vysílání Evropy 2 je pro vydavatele i umělce podstatný krok na cestě k úspěchu. Je to nejposlouchanější rádio mezi mladými a jako jediné umí z neznámé písničky spolehlivě vyrobit hit, ale také ji neustálým omíláním znechutit. A mnozí vydavatelé ještě předtím, než nechají vylisovat nějakou novinku, konzultují její šance právě s Petrem Vladykou.

Jeden z nejvlivnějších lidí na tuzemské komerční hudební scéně o sobě říká: "Hodně lidí mě nemá rádo, protože říkám často ne. Ale vzhledem k výsledkům rádia to ne asi neříkám špatně. Radši budu za hrubiána s výsledkem, než abych byl s každým kámoš bez úspěchu."

Kámoš, nebo hrubián?

"Radši budu za hrubiána s výsledkem, než abych byl s každým kámoš bez úspěchu."

Petr Vladyka,
šéf Evropy 2

Jak se k vám vlastně pokoušejí umělci dostat? A nabízejí vám třeba za nasazení písničky peníze?
Vím, že mám pověst hulváta. Ale mám s lidmi z branže většinou korektní osobní vztahy, jdeme třeba "na pivo" a tam si vše potřebné řekneme. Hodně se radím například s Martinem Červinkou, podle mě jediným skutečným vyhledávačem talentů u nás. V poslední době "udělal" například Marka Ztraceného. A třeba s manažerkou Support Lesbiens Svatavou Kruntovou máme narozeniny ve stejný den a bez ohledu na občasné pracovní dohadování je náš vztah vysloveně kamarádský. Myslím, že kdyby někdo chtěl nasolit peníze do hraní v rádiu, tak se mu to nevrátí. Kdyby položil na stůl půl milionu, tak kde by pak ty peníze vydělal zpátky?

Třeba je nechce vydělat zpátky, může to být, co já vím, muzikálová zpěvačka s bohatým mecenášem.
S něčím takovým jsem se nesetkal. A navíc, rádio má nějakou image a do té by to nejspíš nezapadlo.

Takže ani svůj vkus byste do programu nepromítl?
Pro mě je třeba nejprogresivnější český muzikant Meky Žbirka. On utrácí strašné peníze za muziku, kupuje si nejnovější edice desek přímo z Anglie a je v obraze. Vedeme spolu poměrně hluboké rozhovory na téma muzika, ale pro Evropu 2 je jako interpret starý a posluchač ho tak vnímá. Zkoušeli jsme nasadit například jeho duet s Ivou Frühlingovou, a přestože se hraje v Ordinaci v Růžové zahradě dvakrát týdně, u posluchačů se nechytl.

Lucie Vondráčková - Deska roku 2008Meky Žbirka

Kdo ještě u vás nemá šanci?
Třeba Lucka Vondráčková, ta na Evropě 2 nemá co dělat. Přestože je věkem mladší, produkcí, zvukem, chápáním a uvažováním je paradoxně mnohem starší než ten Meky. Nehrajeme ani Kabát, protože to je "hospoda", ale ani Tři sestry, které mám osobně moc rád. Někdy jsou reakce umělců i divoké. Třeba Lucka Vondráčková má velice agresivní fanklub a ten zosnoval kampaň na Óčku, se kterým vysíláme společnou hitparádu, psali i operátorovi, který ji sponzoruje, že jsem cenzor. Osobně mi přišlo asi šedesát e-mailů. Tři z nich byly natolik nenávistné, že vyhrožovaly mojí ženě. Dokonce jí přišly i textovky: My víme, kde bydlíš, víme, že máš bílý volvo a podobně. Protože jsem od lidí z branže tušil, odkud vítr fouká, vzal jsem telefon, zavolal Lucině a řekl jí: Mně osobně je to jedno, já vážím sto kilo, ale jakmile se začnu bát o svou rodinu, budu taky zlej. Říkala mi jako mílius: ‚A co se jako stalo?‘ Výsledek byl, že najednou to ustalo. Ale už to nebylo příjemný. Byl to opačný extrém: ne, tady máš 300 tisíc a hraj, ale hraj, nebo ti rozbijem držku.

Konzultují s vámi vydavatelé předem, než přijdou s něčím novým?
Ano, ale ne vždy si nechají poradit. To byl třeba příklad Davida Deyla. Už asi před dvěma lety jsme s ním byli – ještě s Reném Hniličkou z Óčka a lidmi z Warnerů (Warner Music, pozn. autora) – v Jevanech ve studiu u Daniela Hádla. On nám tam něco preludoval s klavírem, česky i anglicky, a nám šel mráz po zádech, protože zpíval skvěle. Vedli jsme pak debatu, jestli má nahrávat česky, nebo anglicky, chtěli od nás poradit. Pak se nějakou dobu nic nedělo a písničky byly najednou hotový. A já jsem si je poslechl a řekl, že si žádnou nevybereme, proto a proto. Jemu se tehdy zhroutil svět, nicméně firma s tím nic neudělala a desku vydala. A pak jsem si přečetl, že jsou zaskočeni chladnou reakcí médií. Nechápu, co je překvapilo, přece jsme jim to říkali předem.

David Deyl

David Deyl

Jste v roli poradce českého popu často?
Poslední dobou se tomu snažím bránit. Je to časový problém, a navíc je to kontraproduktivní. Ti lidé vás potom podezírají z osobní zaujatosti a bůhvíčeho. Mám od zaměstnavatele nastavené jiné priority než říkat firmám, co vydat a co ne.

Dají se z obliby písniček vypozorovat nějaké trendy, co u nás mají lidé rádi?
Určitě. Třeba poslední dva roky je na ústupu domácí muzika. Ať to vezmu od Chinaski po No Name, je to pořád hodně podobné. Kapely mají stále dvouleté cykly: singl, deska se singlem, Vánoce, turné, tři čtvrtě roku klid, pak zase singl a pořád dokola. Z toho je poznat, že ty kapely jsou zacyklené, že je to pořád stejné a už to tolik nefunguje. Díky bohu za nová jména, jako je Xindl X, Ewa Farna, Marek Ztracený nebo i Tomáš Klus, kterého sice nehrajeme, ale potenciál v sobě rozhodně má.

Tak v čem je problém, když nová jména jsou?
Nikdo z nich v sobě nemá to, aby se stal fenoménem na dalších pět let. Aby byl kapela jako blázen, jako byla Lucie a potom právě Chinaski. Dneska je to asi Kabát, ale ten je specifický, zjednodušeně řečeno "hospodský". Není nikdo, u koho bych tu perspektivu na dalších pět let viděl. Snad jenom Kryštof. A s Richardem Krajčem máme dobrý vztah, přestože on fandí Baníku a já Spartě. Jemu ty singly v poslední době fungujou, ale ani tak nemám problém mu říct: Richarde, takhle je to špatně. A on to pochopí, i když bude třeba naštvaný nebo bude fňukat, ví, že se s tím nedá v danou chvíli nic dělat.

Marek ZtracenýRichard Krajčo při nahrávání nového CD

Platí pořád, že co nasadí Evropa 2, objeví se i v playlistu ostatních rádií?
Ne že by nás kopírovali plošně, ale do značné míry platí. Hlavním nepřítelem Evropy 2 je ona sama, protože na programovém trhu nemá v podstatě konkurenci. Ať už se bavíme o Fajn rádiích nebo síti Kiss rádií.

Vy sami někde opisujete? A nakolik funguje inspirace zvenčí u českého posluchače?
Monitorujeme asi čtyřicet rádií po celé Evropě. Třeba singl The Boy Does Nothning, který zpívá Alesha Dixon se hrál plošně všude a i u nás byl poté, co jsme ho nasadili, nejhranější. Ale ne vždy to zafunguje. Leckdy nasadíme písničku, která je v čele žebříčku v Anglii, ale tady propadne. To byl třeba dlouho případ Coldplay, kteří u nás vyprodali O2 arenu, ale v rádiu to nešlo. Jejich starší písničky jako Clocks nebo Talk nefungovaly. Chytly se až dva singly z poslední desky Viva la Vida..., tedy písničky, které vyšly nějakých sedm let poté, co se ta kapela proslavila. A těch případů je víc. Co si pamatuju, tak nikdy zvlášť netáhli ani Oasis.

Čím to podle vás je?
Já nebo vy si takovou hudbu rádi pustíme v autě, ale masový posluchač to nezbaští a potřebuje víc času. Tak před pěti lety byl patrný hodně rockový trend, který ještě předtím odstartovali Linkin Park. Cokoliv, kde byly kytary, najednou fungovalo. To se změnilo a za poslední rok a půl se zase hodně poslouchá taneční muzika, možná r’n’b a hip hop. Ale zase ne český nebo slovenský. Ten posluchač doslova nenávidí, jak jsme se přesvědčili třeba u Marpa. Dřív byla půlka playlistu rock, teď je to dance. Zajímavé taky je, že v poslední době není žádný pořádný nový mužský interpret, ale samé ženské jako Duffy, Amy McDonald, Lady Gaga... Dá se říct, že když to rádio posloucháte v kuse, má hodně dívčí zvuk. Evidentně je doba, kdy holky fungují.

Trendy jenom sledujete, nebo jste je schopni i předjímat?
Od toho jsou spíš hudební producenti. Ale zajímavé je, že když slyšíte písničku, tak z pětasedmdesáti procent poznáte, jestli ji posluchači vezmou. Při výběru působí třeba i roční období a to, jak se s ním lidem mění nálada. V létě se hraje juchanda, na podzim jsou to víc melancholické věci.

Životnost

Životnost normální skladby v éteru je kolem tří až čtyř měsíců.

Když se objeví nová písnička, zní z rádia snad každou hodinu. Proč se to dělá?
Protože to lidi chtějí. Vychází to i z našich testů: my netestujeme jenom to, jak se něco líbí, ale i jak se to nelíbí. A tak poznáme, že se písnička přehrála, a v tu chvíli jde pryč a musíme ji nahradit. Samozřejmě, kdybyste to poslouchal celý den, tak se zblázníte, protože rotuje třeba pětkrát. Ale máme vypočítané, že průměrná délka poslechu rádia našeho formátu je zhruba necelé tři hodiny.

Stejně jako z písničky umíte udělat hit, umíte ji i znechutit.
Věci jako Tabáček od Chinaski, kde jste podvědomě znali další slovo v rýmu, aniž jste tu písničku předtím slyšeli, Crazy Frog, Kanikuly nebo třeba O-Zone mají strašně rychlý nástup, ale stejně rychlý sešup. U normálních věcí bývá nástup pozvolný, když pak graf obliby vypadá jako Milešovka, svědčí to minimálně o tom, že ta písnička je prvoplánová. Životnost normální skladby v éteru je přitom kolem tří až čtyř měsíců.

Crazy Frog

Crazy Frog

Jak vlastně ty vaše testy, kde zjišťujete, co se lidem líbí a co ne, a které děláte jako jedno z mála rádií, vypadají?
Do detailu o nich mluvit nemůžu, je to naše know-how a stojí spoustu peněz. Účastní se jich podle velice přesných kritérií řádově stovky lidí týdně a probíhají přes telefon. Představte si to jako ve škole. Lidi známkují písničky: jednička znamená hrajte, pětka – už ne.

Může se nějaká písnička stát hitem testům navzdory?
Vzpomenu si na dva příklady. Jedním byla Kovbojská od Michala Hrůzy, kterou jsme rovnou nasadili do nejvyšší rotace a nedopadlo to. Dodneška je mi to líto, protože Michal je podle mě poctivý muzikant a dává do toho všechno. Jenže – no nevyšlo to. Druhá věc, kterou jsme nasadili bez testů, byl Crazy Frog. A z něj se hit stal. To bylo s prominutím tak blbý, že to muselo fungovat. Na druhou stranu jsme pořád schopní s muzikou experimentovat. To, že máme testy, neznamená, že budeme hrát pořád dokola striktně 40 písniček. Takoví Rammstein nám v testech nikdy nevyjdou, ale zahrajeme je. Nebo i Linkin Park, singl What I’ve Done jsme dokonce hráli hodně, přestože je to hodně tvrdá věc. Dvě nebo tři "imageové" písničky rádio rozhodně nezabijou, naopak.

Hlavní vysílací čas v rádiu je ranní show. U vás ji dělá Leoš Mareš a Patrik Hezucký, kteří jsou tak trochu "neřízené střely" a čas od času pouštějí i jinou než předepsanou hudbu. Hádáte se?
Řešíme to poměrně často, ale přesně v tom je ten fór, vysílání je tak živelné proto, že je na hraně. Ti dva pro mě nejsou podřízení, ale partneři. Vždycky když Leošovi řeknu, že se zbláznili, odpoví mi, že přece víme, že ranní show je tříhodinová cesta do pekel. Rádio není žádná věda. Vy máte bavit lidi, a jestliže máte někoho, kdo to s nimi umí a cítí jejich potřeby, musíte mu dát volnost. A to dokonce i v tom, že Leoš do éteru intuitivně pouští hudbu, kterou teoreticky pouštět nemá. Systémově to problém částečně je, ale vzhledem k poslechovosti bych byl sám proti sobě, kdybych na něj štěkal, ať to nedělá.

Dřív jste říkal, že do vašeho rádia se nemá v podstatě šanci dostat nikdo mimo velká vydavatelství. Teď však hrajete třeba Xindla X nebo Airfare. Změnila se situace?
Ano. Šanci má každý, kdo není zatížený. A naopak malé labely jako RGM nebo Championship umějí být pružnější než velké firmy, které čekají na schvalování z Londýna a mezitím jim uteče písnička na internet. Vnímání hudby se proměnilo. Mladí lidé dnes nechápou, že si muziku někdo kupuje, a ještě k tomu na cédéčku. Stáhnou si ji zadarmo do mobilu a nenapadne je, že by to mělo být jinak.

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Jaromír Nohavica (O2 arena, Praha, 19. října 2017)
RECENZE: Nohavica opět na dosah dokonalosti, halu rozezpíval protestsongem

Jaromír Nohavica, Robert Kuśmierski a Pavel Plánka. V podstatě akustické trio muzikantů si ve čtvrtek podle očekávání podmanilo pražskou O2 arenu. Ostravský...  celý článek

Kapela Mirai
Na debutovou desku Mirai se vešla láska, bezstarostnost i pomíjivost

Kapela Mirai vydává v pátek svou debutovou desku Konnichiwa, která se o měsíc zpozdila kvůli tragické události, nečekanému úmrtí manželky bubeníka Šimona...  celý článek

Houslista Leonidas Kavakos a dirigent Jakub Hrůša na zahajovacím koncertě 122....
GLOSA: Filharmonie bez Bělohlávka a proč je Byčkov rozumná volba

Česká filharmonie odstartovala 122. sezonu. Na konci té minulé přišla o šéfdirigenta Jiřího Bělohlávka, místo nějž převzal taktovku zahajovacího večera Jakub...  celý článek

ŠKODA AUTO a.s.
Provozní elektrikář

ŠKODA AUTO a.s.
Královéhradecký kraj
nabízený plat: 20 000 - 30 000 Kč

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.