Houby skrývá, jen se tak tváří. Vlhká místa na rafinovanost Larse von Triera nemají, spíše připomenou zdejší, krotší, ale stejně průhledný brak Můj vysvlečenej deník. Výstřední slečna s povážlivě zastydlou pubertou si svými siláckými kousky cosi "řeší", zde rozchod rodičů, které chce přimět ke smíření jako paličaté děcko.
Čímž se předstírá, že jde o křehkou osamělou bytost, která si s kamarádkou mění použité menstruační tampony na důkaz pokrevního sesterství a zálibou ve splašcích všeho druhu jen protestuje proti diktátu hygieny za neradostného dětství. Dokud tak činí s vtipným klipovým odstupem, jde to; jenže pak se začne tvářit vážně.
A v tu chvíli se prázdnota teenagerovské polokomedie rozlije naplno. Nic už proti nudě nezabírá, ani parta pánů zdobících pizzu spermatem, ani dívčiny erotické pokusy s okurkou a mrkví, ani její názorné trable s hemeroidy. Kde není co vyprávět, uspává i koktejl všech tělních výměšků na světě.
