Ze seriálu 30 případů majora Zemana

Ze seriálu 30 případů majora Zemana | foto: Česká televize / Jaromír Komárek

KOMENTÁŘ: Třicet případů majora Zemana a jedna kletba Vladimíra Brabce

  • 208
Jako kdyby herci neměli právo na vlastní jméno ani po smrti. Umřel major Zeman, přeložil si národ zprávu, že ve věku 83 let zemřel herec Vladimír Brabec.

Nikoli Cyrano z Bergeraku nebo Polonius z Hamleta, které ztvárnil na jevišti, ani král ve dvoudílné pohádce Z pekla štěstí či poslanec z Náhrdelníku, nýbrž pouze a právě představitel titulní role v kontroverzním seriálu 30 případů majora Zemana.

Pravda je, že herecká profese stojí na náhodě. Někdo se své životní šance vůbec nedočká, takže odchází doprovázen sbírkou klišé typu „není malých rolí“. Jiný se o ni porve s vědomím, že kdo si třeba jen jednou jedinkrát zahrál Jamese Bonda, stane se nesmrtelným i nedotknutelným.

A pak existují úlohy, které se vymstí, ačkoli stačilo pár kdyby a všechno mohlo být jinak. Což je přesně Brabcův případ.

Zemřel herec Vladimír Brabec, představitel majora Zemana

Vladimír Brabec na snímku z roku 2008

Hlavní roli kriminalisty Jana Zemana totiž nejprve nabídli Radoslavu Brzobohatému, jehož roli v trezorovém Uchu zase měl původně dostat naopak Brabec.

Nakonec Brabce vybrali pro Zemana právě proto, že nebyl ještě tolik „okoukaný“ – zatímco po odvysílaní seriálu se zdál režisérům „okoukaný“ až moc, takže ho nechtěli obsazovat. Nemluvě o pověstech, že je díky honoráři takříkajíc za vodou.

Tenkrát, jak tvrdil alespoň sám Brabec, přesně netušil, do čeho jde. Chtěl si zahrát detektiva, dostal ho. První scénáře, které četl, prý také byly klasické detektivky, teprve postupně se přidávala propagandistická manipulace. Oslavný seriál totiž vznikal přímo v tehdejším Ústředí redakcí armády, bezpečnosti a brannosti Československé televize, navíc pod tiskovým dohledem ministerstva vnitra, takže si o „správném“ výkladu historie nikdo nedělal iluze.

A diváci to také tak brali. U nepolitických epizod se bavili, protože režisér Jiří Sequens, marná sláva, žánr krimi uměl, z ideologicky pokřivených si v sebeobraně vůči hořkému vědomí lži utahovali. A čemu se Češi smějí, z toho si vybudují legendu – například z písně Bič boží, trapně dokládající úpadkovou kulturu nepřátel socialismu.

Jenže po pádu režimu přišly pokusy vrátit seriál do vysílání a Brabec, který kvůli opakovaným potížím se srdcem už hrál jen sporadicky, to za majora Zemana schytal. Přestože ve sporném titulu figurovaly desítky uznávaných jmen, právě on se stal hlavním terčem. Odmítl případ Zeman vysvětlovat, omlouvat se za něj, nakonec už ho vůbec nekomentoval – a pak paradoxně zatracovaný „východní Bond“ porazil v přímém střetu svou sledovaností britského agenta 007. Na trh přišla sběratelská figurka majora Zemana a vznikl fanklub, který má domovskou restauraci, pořádá výlety po místech natáčení, besedy s hosty...

Že by hercova satisfakce a zároveň ostuda naší národní paměti?

Ani jedno, ani druhé. Nad všemi třiceti případy neohroženého strážce komunistické zákonnosti stojí ten jedenatřicátý, osobní případ Vladimíra Brabce. Na rozdíl od kolegů, kteří se trumfují, který z nich zahrál lépe Adolfa Hitlera, nosil stigma seriálového poldy, kterého dějiny přeřadily z rodu rytířů do klanu padouchů.

Přitom Brabec byl skvělý komik. Způsob, jak daboval Jacka Lemmona ve filmech Někdo to rád horké či Nebožtíci přejí lásce, to dokonale dokládá. Ale cožpak by major Zeman mohl taškařit? Naštěstí proti nápadu natočit akční komedii Major Zeman se vrací! se postavil sám Sequens, jehož dědicové dál práva střeží, sešlo i z plánu točit pokračování, kde by se Brabcově postavě policisty ve výslužbě říkalo Honza. „Ať mi budou říkat Franto, nebo Karle, diváci si stejně řeknou – Hele, to je přece starý major Zeman,“ smál se tomu Brabec.

Kletbu jedné role nakonec přijal.