Vlasy, které měly včera oficiální premiéru v newyorském Al Hirschfeld Theatre, navíc slaví výročí, byť ne již úplně kulaté. Na Broadway se vrací po jednačtyřiceti letech. Jubileum si muzikál odbyl loňské léto v newyorském Central parku.
Před čtyřiceti lety Vlasy, které napsali herci James Rado a Gerome Ragni a hudbu k nim složil původně varhaník Galt MacDermot, šokovaly kontroverzním pojetím. Nešlo zdaleka jen o rockovou, pro tehdejší muzikálovou konvenci netypickou hudbu. Na jevišti se objevila nahota, herci simulovali užívání drog i sexuální pohyby a tančili mezi diváky.
Dnes tyto "pobuřující momenty" patří téměř k povinné výbavě Hair a do své inscenace je začlenila i režisérka Diane Paulusová.
Ta na rozdíl od revivalů muzikálu z minulých let, které se pokoušely kus aktualizovat válkou v Iráku či nebezpečím AIDS, vsadila na tradici, která evokuje uvolněnost let šedesátých. Především na spontánnost celé produkce, na svobodomyslný duch a atmosféru happeningu.
Herce nechává často vstupovat mezi diváky a děkovačku promění ve velký tanec jeviště i hlediště. A funguje to. Samozřejmě i díky představitelům hlavních rolí – jde nejen o prvotřídní herce a zpěváky, ale také o přesné typy. Berger je okouzlující, neodpovědný drzoun, Claude za sebevědomou maskou ukrývá zranitelnost. Za přirozeností interpretů je naprostá profesionalita, jen z herců ostentativně netrčí muzikálová "vypulírovanost". Na Broadwayi opět úspěšně odstartovali "věk Vodnáře".
